Hlavní stránka Články
Email
seznam článků
Praktická víra
Strana 2
Všechny strany

Praktická víra:

ÚVOD:  Toto jsou poznámky z Biblické pro muže, časem je víc propracuji, ale i tak je zde užitečný materiál na utužení naší víry. V době, kdy je církev přeplněná tělesnými křesťany, kteří rádi slyší o Boží lásce a milosti, ale už ji neradi projevují druhým a také je moc nezajímá Svatost, ve které mají křesťané žít (1 Pet 1:16), jsou takové poznámky nanejvýš potřebné. Na jedné straně mince je Boží láska a milost, ale nesmíme zapomínat na druhou stranu mince – Boží Svatost a Spravedlivý Soud. I křesťané budou souzeni u Kristovy soudní stolice. Bůh trestá ty, kteří žijí bezuzdně – 1 Kor 11:30-32 – dokonce nemocí a u obzvlášť nenapravitelného nekajícníka i předčasnou smrtí. Proto nezneužívejme Boží milost a nebuďme líní podřizovat své tělo Duchu. Proto musíme být Bohu věrní, nenaletět svému podvodnému srdci a budovat sebekázeň. Žít tímto způsobem nemůžeme z vlastní síly, ale když přebýváme v Kristu – Jn 15.

Ve 4. Knize Mojžíšově (Numeri) kapitoly 22-24 je zaznamenán příběh rozporuplného člověka Baláma. Ano, to je ten, ke kterému Bůh musel promluvit skrze osla. Pokud se dá o někom říci, že „sedí zadkem na dvou židlích,“ tak Balám to znázornil do maxima. Chuck Smith má na tento příběh varovný komentář: „Balám byl podivný a rozporuplný biblický charakter. Na jedné straně byl zaklínač, který provozoval čarodějnictví a další okultní praktiky. Na druhé straně měl určitý druh vztahu s Bohem – mluvil s Ním a Bůh promlouval k němu. Je to zajímavé, ale divné. Bůh si ho použil pro svoje účely; ale nakonec Balámovo promlouvání s Bohem mu nebylo k ničemu. (Viz 2 Pet 2:15, Juda 11, Zj 2:14). 

Zajisté jsme viděli různé lidi, kteří se pouští do pořádně špatných věcí, a stejně si je Bůh v určitý moment použije. U Soudu budou ti, kteří se budou obhajovat, že konali zázraky ve jménu Ježíše a On odpoví: „Nikdy jsem Vás neznal.“ (Mt 7:21-23). Nadpřirozené schopnosti a projevy nejsou důkazem vztahu s Bohem; takovým důkazem je ovoce Ducha.“ (Gal 5:22-23). 

Protože žijeme v „posledních dnech,“ je na místě, abychom byli obzvlášť obezřetní a ve své víře disciplinovaní. ( To znamená bdělí a ne líní J. Ďábel bude svými lživými zázraky svádět celý svět, a vlastně už svádí, o čemž svědčí např. hlediště plná desetitisíců naivních lidí, kteří se „chodí podívat“ na „cestovní uzdravovače, proroky a kazatele,“ kteří hází po lidech „oheň svatého ducha“ a lidi padají na zem a třesou se, jakoby měli padoucnici. Hello? Jak může člověk po někom hodit „Božího Ducha? Nepíše se snad v Písmu, že Duch uděluje Dary, JAK SÁM CHCE?! (1 Kor 12:11).  Navíc je nanejvýš zajímavé, že na YOU Tube můžete najít videa pohanských praktik, kde se lidé také takhle třesou – ne pod vlivem „ohně svatého ducha,“ ale „ohně Kundalini,“ tj. démona!

http://www.youtube.com/watch?v=eBpw2oQrvMM

http://www.youtube.com/watch?v=BCcGaTRwG_4&;feature=endscreen&NR=1

2 Tes 2:3, NKJ: Nedejte se podvést: Ten Den nepřijde, dokud nenastane odpadání od pravdy... Řecké slovo apostacía ve 2 Tes 2:3 doslova znamená „dezerce od pravdy,“ ne odpadání od víry, ne odpadání od Boha. Doba před příchodem Krista nebude doba prázdných kostelů, ale bude charakterizována církvemi plných lidí, kteří opustili pravdu, následují podvodné duchy a zabývají se naukami démonů (1 Tim 4:1).

Základní výzva od Boha pro člověka je totiž to, jestli bude nebo nebude milovat Pravdu. Pravda je jenom jedna. Říkat, že „každý má svou pravdu,“ je nesmysl, jako kdybych řekl, „ta bílá zeď je pěkně černá.“ Pravda je jenom jedna, jako je bílá bílá a ne černá. Když si dva lidé odporují, nemohou mít oba „svoji pravdu.“ Mají každý svůj názor, ale to není to samé jako pravda. Pravda je jenom jedna. Člověk, který miluje pravdu, musí eventuelně dojít k poznání Boha. Člověk, který nemiluje pravdu, Boha nikdy nepozná, i kdyby chodil celý život do nějakého kostela. V kostele jsou přece věřící i nevěřící. Podobenství o pšenici a koukolu v Mt 13 to jasně vysvětluje. 

Ale než abychom studovali ďábla a démony, kteří si pěstují v církvích „koukol,“ soustřeďme se raději na to, jak co nejlépe budovat svůj charakter k podobě našeho Pána Ježíše Krista, abychom neodpadli zpátky do světa a nenechali se ďáblem okrást o nebeské odměny. 

1. Věrnost Bohu  

2. Pozor na vedení vlastním srdce (“já si myslím“)

3. Sebekázeň


1. Věrnost Bohu: 

1a: Bůh odměňuje věrnost:  2 Letopisů 15:3, NKJ: .... Slyš mě, Aso.... Hospodin je s tebou, dokud  ty jseš s Ním. Když ho budeš vyhledávat, nechá se ti najít; ale když ho opustíš, On opustí tebe...

– král Asa, (k Němu i k lidem).

2 Letopisů 16:9, NKJ: Neboť oči Hospodinovy procházejí tam a zpět celou zemí, aby ukázoval svou sílu při těch, jejichž srdce jsou mu věrná.

Jinými slovy: Kdo je Bohu věrný, za ním stojí Boží síla! Za to snad věrnost Bohu stojí, ne?!

2 Let 15: Dokud král Asa spoléhal na Hospodina a věrně mu sloužil, Hospodin byl s ním. Lid to viděl, a pod vedením krále Asy se ve velkém množství navrátil k Hospodinu.  V 19: A nebyla žádná válka až do 35. roku Asovy vlády.  Odměnou věrného krále, kterého národ v té věrnosti Bohu následoval, byl mír a prosperita.

Ale Bůh dovolí, aby naše víra i věrnost byla testována.

1b: Boží lid doplácí na nevěrnost:

2 Let 16: Ve 36 roku Asovy vlády přišel TEST – invaze Severního království. Asa udělal tragickou chybu. Místo spoléhání se na Hospodina, začal se spoléhat na „vedení vlastním srdcem.“  Dlouhá léta míru a prosperity způsobila, že zlenivěl ve svém vztahu k Hospodinu. Začal problém řešit jen podle svého rozumu, ne podle Božího vedení, které už nehledal. Výsledek byl katastrofální – tedy duchovně katastrofální. Zatímco na pohled Asa uspěl se svým plánem a mohl se plácat po zádech, jak to dobře vymyslel – zapoměl na tu nejdůležitější věc – svůj vztah s Bohem. A ten zde velice utrpěl, protože se k Němu Asa neobrátil. 16:9b: ... v tomto jsi jednal bláhově, proto od teďka budeš mít války. Asa udělal chybu, že se přestal spoléhat na Hospodina a místo toho se spoléhal na diktování svého srdce. Stálo ho to mír a prosperitu. Ale – Asa mohl činit pokání a opět věrně hledat Boží vedení. A opět mohl být Hospodin s ním. Bohužel, jak to s lidmi často bývá, nezvládnutý TEST byl pro Asu otočným bodem – Asa tento test nezvládl, protože už nejspíš byl otočen k Hospodinu zády. TEST odhalil aktuální postoj Asova srdce vůči Bohu - zapoměl na Něj! Nakonec se Asa neobrátil k Hospodinu ani v nemoci, která nejspíš byla výchovná lekce od Hospodina, s cílem nápravy. Eventuelně na to doplatil i svým životem.

Bůh neodpoví na dotazy nevěrných a sám je proti nim: Ez 14:3-8.

1c: Boží lid doplácí na pakty s bezbožníky:

2 Letopisů kapitoly 17 a 18. Král Jehošafat byl Bohu věrný a tak mu Bůh žehnal. Prosperoval.  Nepřátelé s ním uzavřeli mír, nebyla válka a Jehosafat vybudoval miliónovou armádu.  Jehošafat byl Bohu věrný – ale – udělal hloupou chybu.  Také se dal unést diktováním svého srdce a oženil svého syna Jehorama, následníka trůnu, s Ataliou, bezbožnou dcerou bezbožného krále  Achaba (18:1). Achab uvedl modlářství Izraele do vysokých obrátek tím, že si vzal nechvalně známou Jezábel, fénickou princeznu, která svedla Severní království do oplzlého uctívání Bála a Ištarty. Nevím, co to zbožného Jehošafata napadlo, oženit svého syna s dcerou Jezábel a Achaba.  Můžeme jenom konstatovat, že i nejvzornější Boží dítě je schopné udělat tragickou chybu.... která pak vede k dalším chybám.  Nakonec Atalia málem vyhladila všechny potomky krále Davida (2 Král 11:1-3), ze kterého měl vzejít Kristus. Kdyby našla i malého Joaše, Satan by docílil svého – nemohl by se narodit Mesiáš, Kristus. To vše za jedinou, ale obrovskou chybu – když Jehošafat oženil svého syna s Achabovou dcerou Ataliou.

V k. 18 Jehošafat též mohl přijít o život – v důsledku aliance s prohnaným Achabem. 2 Let 18:29: A král Izraele (Achab) řekl Jehošafatovi: „Já se do bitvy přestrojím, ale ty běž ve svých (královských) róbách....“ Hello?! Jinými slovy: Já se schovám, ale ty buď Syřanům dobrou návnadou.  Syrská strategie k vítězství byla za každou cenu zabít nepřátelského krále – což silně demoralizuje nepřátelskou armádu. A Achab jim nastrčil Jehošafata. Moc prima spojenec, že. Kdyby Bůh nezasáhl, Jehošafat by doplatil na pakt s bezbožným Achabem svým životem. A Achab pak mohl skrze svou dceru Ataliu ovládat Jižní Království (2 Ki 8:18).

 Podívejme se, co o paktu s bezbožníky říká Bůh v Novém Zákoně: 2 Kor 6:14-18, NKJ: Nebuďte nepřiměřeně spřaženi s nevěřícími. Protože jaké společenství má spravedlnost s bezprávím? A jaké spojení má světlo s temnotou? A v čem se může shodnout Kristus s Beliálem? Nebo co má věřící společného s nevěřícím? A jaký soulad má Boží chrám s modlami? Protože vy jste chrámem živého Boha.  Jak Bůh řekl: „budu v nich přebývat a kráčet mezi nimi. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.“ Proto „vyjděte z jejich středu a buďte oddělení, praví Pán. Nedotýkejte se ničeho, co je nečisté a já vás přijmu.“ „Budu vám Otcem a vy budete Mí synové a dcery, praví Pán Všemohoucí.“

Nemáme se ani dotýkat ničeho, co je nečisté. Pokud si to nevezmeme k srdci, vemte na to jed, že vám to pošpiní duši, i když se budete vymlouvat, že na vás to neplatí.

1 Kor 15:33-34, NKJ: Nenechte se podvést: Špatná společnost korumpuje dobrý charakter. Probuďte se ke spravedlnost, a nehřešte; protože nekteří nemají poznání boha. To říkám k vaší ostudě.