Hlavní stránka Články
Email
seznam článků
Jak se Bůh dívá na rozvod
Strana 2
Strana 3
Všechny strany

JAK SE BŮH DÍVÁ NA ROZVOD?

…“Mojžíš vám povolil rozvod kvůli tvrdosti vašeho srdce, ale od počátku to tak nebylo. Proto vám říkám, že kdo by se rozvedl s manželkou z jiného důvodu než kvůli smilstvu a vzal si jinou, cizoloží; také ten, kdo si vezme rozvedenou, cizoloží.” Mt 19:8-9? NBK.

ÚVOD:

Kontext této debaty je Židovský Zákon, ne křesťanský život. I Mojžíš povolil rozvod, kvůli tvrdosti lidského srdce – zřejmě bylo lepší menší zlo rozvodu než větší zlo vraždy… Mějme na paměti, že i když Evangelia, popisující Ježíšovu službu a oběť, jsou částí Nového Zákona, Ježíš žil v době Staré Smlouvy – v době platnosti Mojžíšova Zákona. Nová Smlouva vstoupila v efekt až v momentě, kdy Ježíš zemřel na kříži za naše hříchy. V ten moment Bůh ZHORA roztrhl chrámovou oponu oddělující nejsvatější místo, čímž signalizoval začátek Nové Smlouvy, kdy má každý člověk k Bohu (symbolizované v chrámu nejsvatějším místem) přímý přístup – skrze Ježíše (Mt. 27:51, Jn 14:6). Proto mnoho věcí, které Ježíš řekl, je dáno v kontextu Staré Smlouvy, dívající se do budoucnosti Nové Smlouvy. A teď do detailu:

 

1.HISTORIE ROZVODU: 

ROZVOD = Legální rozpuštění manželského svazku.

Boží záměr pro manželství je ale jasně celoživotní pouto, které spojuje manžela a manželku do “jednoho těla.” (Mat 19:5). Rozpojení tohoto svazku je Bohu nelibé a představuje vážnou hrozbu zdravé společnosti.  Mal 2:15-16: …Ať nikdo nezachází zrádně s manželkou svého mládí. Protože Pán Bůh Izraele praví že nenávidí rozvod, protože pokrývá oděv násilím.”

Proč se Malachiáš zmiňuje o oděvu a násilí? V naší moderní společnosti, když muž žádá ženu o ruku, navlékne ji na prst zásnubní prsten. Ale ve starém Izraeli muž přikryl ženu rohem svého pláště.  (Ez 16:8; Rút 3:9). Když se muž se ženou rozvedl, místo toho, aby jeho oděv/plášť symbolizoval lásku, tak jeho oděv symbolizoval násilí. Žena byla v té době daleko vice závislá na muži než jak je to dnes a rozvodem přišla o chlebodárce. Muž rozvodem rozerval to, o čem Bůh řekl, že je jedno tělo.

Hebrejské slovo pro plášť, oděv, „lebůš“ je též eufemismus pro manželku. V tom případě se dá říci, že s rozvodem muž pokrývá svou ženu pláštěm násilí. Zároveň pokrývá násilím svůj vlastní oděv.   Když ženu opustí nebo s ní špatně zachází, tím ubližuje i sobě, protože muž a žena jsou jedno tělo (Gen 2:24).

Pavel píše v Efeským 5:28: ... Tak by muži měli milovat své manželky, jako svá vlastní těla; ten, kdo miluje svou ženu, miluje sebe.  Jednoduše řečeno, protože se „spojením“ (sex) muž a žena stanou jedním tělem, když muž je na svou ženu hodný, je hodný i na sebe. Když je na ni zlý, je zlý i na sebe. To samozřejmě platí i pro ženy, jak se chovají ke svým mužům.

Mojžíšův Zákon povoloval muži rozvést se s manželkou, když na ní shledal “nečistotu, neboli něco ostudného.” (Deut 24:1). Hlavní důvod tohoto zákona ale bylo udělat rozvod pro muže těžkým – jednak si ji nemohl už vzít zpět, pokud si ji vzal jiný muž – to by byla v Božích očích ohavnost (Dt 24:4), protože po sexuálním styku s druhým mužem by se vrátila k prvnímu, což přidávalo na překrucování Božího záměru – že muž a žena se stanou jedním tělem skrze sexuální spojení.  Proto si muž měl rozvod předem dobře rozmyslet. Dále musel udělit ženě veřejný document, “rozvodový list,” který ženě dovoloval znovu se provdat bez společenských a náboženských postihů. Rozvod nestačilo vykonat soukromě, ale před staršími města. A muž přišel o věno, které dal před svatbou do úschovy k otci své manželky.

Mojžíšův Zákon požadoval tvrdé postihy pro některé druhy “nečistoty, ostudnosti.” Cizoložství se trestalo smrtí ukamenováním (Deut22:22 - člověk si to dvakrát rozmyslel, než zcizoložil.) Pokud si novomanžel myslel, že jeho novomanželka nebyla panna, mohl vznést stížnost ke starším města, a pokud ji shledali vinnou, mohla být odsouzena k smrti (Deut 2:13-14; Deut22:21). 

I když muži bylo dovoleno rozvést se s manželkou, žena se s mužem nemohla rozvést z žádného důvodu. Umíme si ale představit, když se zlá žena chtěla rozvést, našla prostředky, jak donutit manžela, aby se s ní rozvedl. (Šalamoun: Hašteřivá žena je jako neustálé kapání… je lepší bydlet v koutku střechy než v domě s hašteřivou ženou…).  

2.ROZVOD V JEŽÍŠOVĚ DOBĚ:

V Ježíšově době panoval ohledně rozvodu zmatek. Ani rabíni spolu nesouhlasili v tom, co znamenala nečistota/ostudnost zmíněná v Deut 24:1.

Následovníci rabína Shammaie uznávali jako důvod k rozvodu pouze cizoložství. Jenže cizoložství se mělo trestat smrtí ukamenováním, a tak by rozvod byl poněkud bezpředmětný.

Následovníci rabína Hillela uznávali jakýkoliv důvod, včetně připáleného jídla.

Když farizeové oslovili Ježíše s otázkou, jestli smí člověk zapudit svou manželku pro jakýkoliv důvod (Mt 19:3), nehledali ani tak odpověď. Jejich cílem bylo, aby Ježíš proti sobě poštval zastánce té školy, kterou by odmítl. 

Ježíš samozřejmě poznal jejich úskok a uvedl věci na správnou míru: Kdo by se rozvedl s manželkou z jiného důvodu než kvůli smilstvu a vzal si jinou, cizoloží; také ten, kdo si ji vezme, cizoloží. (Mat 19:9).

Jinými slovy, kromě smilstva nebyl žádný legální důvod k rozvodu. I kdyby si manželé nebyli nevěrní, kdyby se rozvedli a vzali si jiného, páchali by cizoložství – v sexuální unii s jiným člověkem. Ježíš vrátil Zákonu zuby a připoměl nám Boží ideál pro manželství.

Slovo smilstvo (Mt 19:9) je v řečtině vyjádřeno slovem porneia, (Různé překlady to překládají též jako cizoložství, nevěra, necudnost…)  Ze slova porneia je odvozeno dnešní slovo „porno.“ Tedy důvod nebyl jen ten, že se manželka vyspala s někým jiným, to by se nazývalo cizoložstvím. Někteří komentátoři to vysvětlují jako sexuální nečistotu jakéhokoliv nezákonného sexuálního chtíče, včetně cizoložství, incestu, bestiality, atd. 

 

3.ABYCHOM LÉPE CHÁPALI, PROČ BŮH ROZVOD NENÁVIDÍ, MUSÍME LÉPE CHÁPAT, JAK SE BŮH DÍVÁ NA MANŽELSKÝ SVAZEK: 

1.Manželství je Bohem ustanovené spojení mezi jedním mužem a jednou ženou, když se stanou jedním tělem (Gen 2:24). Manželství není svazek mezi jedním mužem a dvěma ženami, mezi dvěma muži, mezi dvěma ženami, atd. Společnost může těmto úchylkám říkat jak chce, ale Bůh ustanovil manželství – ne lidi, a to mezi jedním mužem a jednou ženou, na celý život. Manželské spojení je svaté a založené Bohem, a nemá být rozpojené člověkem. Co Bůh spojil, ať člověk nerozděluje – Mat 19:6.

2. Ve SZ byl vztah mezi Bohem a Izraelem přirovnáván k manželskému vztahu – Bůh miloval Izrael jako “svou ženu.” Když mu byla tzv. “dcera Izraelská” duchovně nevěrná, tím, že uctívala modly, znovu a znovu, Bůh nad její nevěrou lamentoval a trpělivě jí dával další a další š

3. V NZ je láska manželů pozemským obrazem lásky Krista ke své nevěstě, církvi. (Ef 5:32).

Osobně to chápu tak, že se lidé stanou jedním tělem v momentě sexuálního spojení, tudíž každý sex mimo manželství pokrucuje toto spojení mezi mužem a ženou s hlubokými následky. Rozvod a nebo rozchod po sexuálním spojení to jedno tělo rozerve na dvě půlky. Hlavně, že společnost fandí sexu mimo manželství. Povzbuzuje k tomu mladé všemožnými způsoby. A málokdo si uvědomuje, že lidé sedli ďáblovi na lep. Tím, že střidají sexuální partnery, každé spojení svaří jejich srdce a každý rozchod  ho rozerve. Když lidé spí každou chvíli s někým jiným, jejich srdce je tím rozpojováním tak rozervané, že nakonec žádné srdce nemají. Stanou se z nich citoví mrzáci bez srdce a tím si zavírají možnost vůbec někdy činit pokání vůči Bohu a být spaseni, o schopnosti mít s někým zdravý vztah ani nemluvě.

Proč Ježíš dovolil výjimku nevěry? Protože když se člověk vyspal s někým jiným, tímto činem již de fakto anuloval své manželské spojení s láskou svého mládí. Rozvodový papír pouze pozemsky vyjádřil to, co bylo v nebi rozpojeno při sexuální nevěře. Vzhledem k tomu, že Ježíš řekl, že kdokoliv se podívá na ženu v chtíči, už spáchal cizoložství ve svém srdci (Mt 5:28), začínáme si uvědomovat, že Boží laťka je úplně někde jinde, než jak se na naše chování díváme my. Je tak vysoko, že nám nezbývá, než se vrhnout na Boží milost v Jeho Synu Ježíši, který za naše hříchy prolil svou krev.

Ale I když to Ježíš dovolil, rozvod nenařizoval. Jak známe Ježíše, upřednostňoval oproti rozvodu odpuštění.

 

4.BIBLE TEDY JASNĚ MLUVÍ PROTI ROZVODU I PROTI DRUHÉMU SŇATKU:

PÍSMO OHLEDNĚ ROZVODU:

Mk 10:10-11; Lk16:18.

Mt 19:9: Kdo by se rozvedl s manželkou z jiného důvodu než kvůli smilstvu a vzal si jinou, cizoloží; také ten, kdo si vezme rozvedenou, cizoloží. Kontext: doba Zákona, farizeové chtěli Ježíše nachytat, tak jim natvrdo řekl, že nejen, že žádný rozvod není správný, ale zároveň rozvedený farizej permanentně páchá v novém manželství cizoložství. Ani výjimka nevěry nedělala rozvod správným, pouze ho připustila.

Mal 2:16: Nenávidím rozvod! Praví Hospodin,  Bůh Israele. Kontext: Mal 2:13-16.