Ježíšovo vzkříšení, tzv. Velikonoční neděle, 24.4. 2011

Úvod: Dnes je neděle, a ne pouhá obyčejná neděle. V tuto neděli, před více než 1900 lety se stalo něco monumentálního. Víte co to je? Boží syn, Ježíš Kristus – plně Bůh ale i plně člověk, byl vzkříšen z mrtvých.

Krutá věc, která se však musela stát, než byl vzkříšený – musel být zabit – na černý pátek, jak se traduje. Neudělal nic špatného a přesto byl zabit. Jako Boží beránek byl obětován spolu s obětními beránky na židovský svátek zvaný Pesach. To ale nebyla nešťastná náhoda, bylo to v Božím plánu záchrany pro nás hříšné lidi, abychom nemuseli být souzeni za naše hříchy. Aby nám Bůh mohl odpustit naše hříchy, jeho Syn, perfektní, bezhříšný Boží beránek, musel být za nás obětován. Tolik nás Bůh miloval, že za nás obětoval svého vlastního milovaného Syna (Jn 3:16).

Mělo by každému hned být jasné, že pokud Bůh není hlupák, což by potom ani nebyl Bůh, tak prostě není jiného způsobu, jak zachránit nás, hříšníky. Pokud by existoval jiný způsob, Ježíš trpěl zbytečně. Ale sám Ježíš řekl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mě – Jn 14:6. Proto Ježíš zemřel – za nás, abychom vírou v Něj získali přístup ke svatému Otci. Tím však dobré zprávy ještě nekončí!

Text: Matouš, k. 28:

Ježíš byl prvním, kdo byl vzkříšen z mrtvých - v oslaveném těle. Ježíš i apoštolové vzkřísili několik lidí z mrtvých, ale jen zpět do jejich normálního (a hříšného) těla. V tuto neděli byl však první člověk vzkříšen do těla nadpřirozeného, kterému říkáme oslavené tělo – 1 Kor 15.

Takové tělo je Boží dar lidem – těm, kteří uvěřili v Ježíše. Nejen, že nebudou za své hříchy věčně trpět v pekle, ale stali se dědici Božího království. Aby lidé mohli věčně žít ve společnosti Boha a sloužit mu, musí mít takové supertělo. To tělo nepodléhá smrti, ani bolestem, ani nářku – (Zj 21:4).  V takovém oslaveném těle budou vzkříšení lidé moci procházet zdí, jako to udělal Ježíš - Jn 20:19 NKJV: Potom, ten samý den večer, první den v týdnu, když za shromážděnými učedníky byly ze strachu z Židů dveře zamknuty, Ježíš přišel, postavil se uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám.“ To tělo bude úplně jiných prostorových dimenzí a fyzikálních vlastností. Bude to tělo perfektní, nezkažené hříchem.

V Bibli je zapsáno plno věcí, ale jsou tři věci, které by měl každý člověk vědět:

Sk 17:29-31, NKJ: Tudíž, když jsme Boží potomci, neměli bychom si myslet, že Boží podstata je jako zlato, stříbro nebo kámen, jako něco vytvarovaného uměním a lidskou dovedností. 30 Po pravdě Bůh nad touto dobou ignorance přimhouřil oko, ale TEĎ nařizuje všem lidem všude aby činili pokání, 31 protože ustanovil den, v který bude spravedlivě soudit svět skrze Muže, kterého k tomu ustanovil. Ujistil nás, že k tomu dojde, tím, že ho vzkřísil z mrtvých.

1. Bůh bude spravedlivě soudit svět – v předem stanovený den.

2. Musíme činit pokání od svého modlářství, jinak jsme za své zlé skutky předem odsouzeni. (Modlářství = všeobecně dávání na první místo v našem životě něco jiného, než Boha – peníze, kariéru, falešné náboženství, SEBE, své koníčky, své POHODLÍ, své VÝMLUVY... Cokoliv sedí na trůnu našeho života místo Boha, je modla. Pokání = změna mysli, změna srdce - k Bohu – věřím, že co říká v Bibli, je Pravda – a podle toho se zařídím – Řeknu: „Bože, už ne MÁ cesta, ale TVÁ cesta – a uvěřím v Jeho vzkříšeného Syna, který zaplatil za mé hříchy – tím jsem ospravedlněný – VÍROU v Jeho Syna – ŽIVOU vírou, která je aktivní = projevuje se změněným životem).

3. Bůh dokázal, že to myslí vážně tím, že vzkřísil Ježíše z mrtvých. Toho Ježíše, který byl počat Svatým Duchem a narozen z panny Marie, který za naše hříchy zaplatil svou krví. Bůh ho vzkřísil z mrtvých.

Jaký lepší důkaz bychom mohli chtít? Politickou kampaň? Sami víte, jaká je dnes korupce. Zázraky? Ty Bůh také konal – když vyváděl Izrael z Egypta, když je vedl pouští, když dobývali zaslíbenou zemi... Bůh konal zázraky skrze Eliáše a Elíšu. Když přišel Jeho Syn, ten vykonával mnoho zázraků – uzdravoval lidi s nevyléčitelnou leprou, dával zrak slepým, uzdravoval chromé, křísil mrtvé. Jeho apoštolové též vykonali mnoho zázraků. Ale nikdy nikdo nevstal z mrtvých v oslaveném těle. Zatím jenom Ježíš – a v budoucnu Bůh vzkřísí všechny znovuzrozené věřící do oslavených těl!

Samozřejmě, jsou i mýty vzkříšení v pohanských náboženstvích, které jsou však po podrobném přezkoumání pouhé nepodložené mýty. Např. se traduje, že Tamuz, syn Nimroda a Semiramis I., kteří založili kult Babylónských záhad, byl „zázračně“ počat a když zemřel, tak byl vzkříšen z mrtvých. Podle jiného mýtu Nimrod (Jeho jméno ve skutečnosti znamená „budeme rebelovat“) – první po-potopní tyran, který se nechal uctívat jako bůh, byl prý vzkříšen z mrtvých. Další je např. hinduistický mýtus Krišny.

Těm všem však chybí Kristova čistota a svatost = bezhříšnost. Krišna, žijící údajně 3000 let př.n.l. např. zabil svého strýce a oženil se s celkem 16,108 ženami. V jiném mýtu Krišna údajně zabil démona, ale my z Bible víme, že démona zabít nelze, i když nad démony máme moc ve jménu Ježíše Krista. V žádném případě Krišna nedemonstroval svatý život jako Ježíš, i Hinduistické mýty jsou božstvo k podobě člověka – dělá stejné věci jako hříšní lidé. Mýty o vzkříšení Krišny sdělují, že byl vzkříšenjen  duchovně, ale ne tělesně. Ježíš Kristus byl však vzkříšen i tělesně – v oslaveném super-těle, které Bůh dá při vzkřísení všem ostatním Božím dětem.

Jak ale víme, že vzkříšení Ježíše také nebyl pouhý mýtus vykonstruovaný Jeho následovníky? Nepřímých důkazů na prokázání toho, že Ježíš byl vzkříšen z mrtvých, je víc než dost, uvedu jen sedm:

1. Svědectví změny chování jeho učedníků: Zatímco se při Ježíšově zatčení všichni jeho učednící rozprchli (Mk 14:50), pár týdnů po jeho ukřížování záhadně našli odvahu kázat rovnou v Jeruzalémě, že Ježíš je Mesiáš – a vzkříšený! (Sk 2). Nakonec všichni apoštolové, kromě Jana, dali za evangelium svůj život – při kázání evangelia v různých koutech světa: Petr – ukřižován, Ondřej – ukřižován, Matouš – sťat mečem, Bartoloměj – ukřižován; Jakub Alfeův – ukřižován, Filip – ukřižován, Šimon Kananejský -ukřižován, Tadeáš – zastřelen šípy, Jakub Zebedeův – zemřel jako první – Herodes Agrippa (vnuk Herodesa Velikého) ho zabil mečem, „nevěřící Tomáš“ – zabit oštěpem. Apoštol Jan nebyl popraven, ale podle církevní tradice zázračně přežil rozsudek smrti ponořením do vroucího oleje.

Někdo může namítnout, že i jiní lidé zemřou za podvod. Muslimové se odpalují s náložemi, aby se dostali do muslimského nebe. Věřili ale špatné informaci, protože se ve skutečnosti, podle Božích slov zaznamenaných v Bibli okamžitě ocitnou ne v nebi, ale v plamenech pekla! A oni za to také zemřeli. Ale to je jiná situace – oni naletěli slepé víře!

Na druhou stranu učedníci utekli od Ježíše proto, že když byl zatčen, tak pochybovali, že Ježíš je Boží Syn. Mysleli si, že pokud by byl Boží syn, nenechal by se zatknout. Mohl zavolat legii andělů, a ti by smetli Řím z povrchu země. Ale on to neudělal, a zemřel. A najednou o pár týdnů později za Něj riskují život. Něco se muselo stát – radikálního – 1 Kor 15:5: Ukázal se Kéfovi (Petrovi) a potom dvanácti...

2. Svědectví změny chování Ježíšových bratrů: Písmo nám sděluje, že ani jeho bratři v něho nevěřili – Jn 7:5. Jak se museli za Ježíše stydět, když se prohlašoval za Božího syna a dělal se rovným s Bohem – Jn 10:30, 8:58. A najednou, po smrti Ježíše, jeho polobratr Jakub začal v Jeruzalémě kázat a nakonec se stal pastorem Jeruzalémské církve, a eventuelně byl na příkaz velekněze Annáše zabit ukamenováním (Josefus). Jak by mrtvý Ježíš mohl změnit jeho chování, když ani v živého Ježíše nevěřil? 1 Kor 15:7: Potom ho viděl Jakub... = VZKŘÍŠENÉHO Ježíše.

Jakub má v Bibli svůj list – a další Ježíšův bratr Juda napsal velice ohnivý dopis proti škůdcům uvnitř církve – list Judův. Uvěřili, když viděli vzkříšeného Ježíše – a nazývají ho ve svých listech svým Pánem.

3. Svědectví Ježíšových slov a logiky. Je bezesporu, že Ježíš se prohlašoval za Božího Syna, rovného s Bohem, tj. za Boha, Pána. (Jn 10:30, 8:58, 5:17, 14:9, Mt 11:27...). Tvrzení lidí, že Ježíš byl prorok nebo významný učitel jdou proti samotným Ježíšovým slovům. Ježíš tvrdil, že je Bůh. Z Jeho tvrzení potom můžeme vyvodit jen tři závěry:

1. Byl šílený – ale jeho briliantní diskuze, kdy jednou větou umlčel studované Farizeje a Znalce Písma toto vylučují. (Mt 22:34, 46).

2. Byl podvodník – ale to je vyloučeno jeho vysokým morálním standartem, který nejen kázal, ale i žil. Jednou se Ježíš farizeů rovnou zeptal: „Kdo z vás mě může obvinit z hříchu?“ Jn 8:46. Jak rádi by jeho nepřátelé na Něho něco vyštrachali, jako se to dnes děje při volbách po americkém způsobu už i tady – chcete se zbavit oponenta? Vytrubte do světa jeho hříchy – jenže na Ježíše nemohli nic najít! Ani když ho vyslýchali a snažili se ho obvinit, aby ho mohli zabít – Mk 14:55. Ježíš nikdy nezhřešil, tudíž nelhal, když říkal, že je Bůh.

3. Zbývá pak už jen jedna možnost – mluvil pravdu  - byl ten, za kterého se vydával – Boží Syn, jedno s Bohem Otcem – a dokázal to tím, že vstal z mrtvých!

4. Svědectví věrohodnosti Svatého Písma:  V porovnání s jinými starověkými díly, které se lidstvu zachovaly, vede Písmo nedostižitelný prim. Např. Homérova Ilias se zachovala ve 634 opisech – nejstarší z nich, zvaný Venetus A, je o 1700 let mladší, než originál; dějiny Peloponéských Válek jen v 8 opisech o 1300 let mladších, Aristotelova Poetika se zachovala v 5 opisech o 1400 let mladších než originál. Přesto odborníci nepochybují o věrohodnosti zachovaných děl.

Na druhou stranu se Nový Zákon dochoval v 5300 rukopisech a dohromady bylo v několika jazycích dochováno 24,000 ranných textů. Rukopisy jsou jen o 200 až 400 let mladší – tj. daleko spolehlivější, než výše uvedená díla.

Věrohodnost Písma je také potvrzována archeologií a zázračnost Písma stovkami přesně vyplněných proroctví a vědeckými údaji objevenými až moderní vědou.

5. Svědectví prázdného hrobu. Když Apoštolové začali kázat vzkříšeného Ježíše, mohli být jednoduše umlčeni. Stačilo přinést jeho mrtvé tělo. Jenže v hrobu nebylo a nepřátelé ho nemohli nikde najít. Oficiální verze byla, že ho učedníci ukradli (Mt 28:13). To se však vymyká logice. Hrob byl zapečetěn římskou pečetí – porušení pečetě se trestalo smrtí. Hrob byl hlídán oddílem římských vojáků – a za usnutí na hlídce byl trest smrti. Učedníci, kteří při zatýkání Ježíše strachy utekli, sotva najednou našli tolik odvahy, aby přemohli oddíl vycvičených římských zabijáků, zlomili římskou pečeť a odvlékli Ježíšovo mrtvé tělo. Navíc by stěží v tom spěchu odmotali pohřební plátno, do kterého bylo tělo zabaleno. A sotva by se skládali s šátkem, který měl omotaný kolem hlavy – Jn 20:7. Bylo by snadnější odnést tělo zabalené, aby se jim neplandaly ruce a nohy. Nejlepší vysvětlení, proč tam Ježíšovo tělo tam nebylo, zatímco plátno tam zůstalo? – vstal z mrtvých!

6. Svědectví změny chování Farizeje Saula. Saul pronásledoval křesťany až na smrt a horlivě chtěl tuto „sektu“ vyhladit. Potom, co nadělal hodně paseky v Jeruzalémě, si vyžádal zmocnění pozatýkat křesťany až v Damašku, v Sýrii. Jenže cestou do Damašku se něco stalo. Saul přijel do Damašku a když mu byl vrácen zrak, který při té příhodě ztratil, začal kázat v synagogách vzkříšeného Ježíše! (Sk 9:1-2, 20,22...) Málem ho to stálo život, nicméně Saul – Pavel riskoval po zbytek života kázáním vzkříšeného Ježíše. Co ho změnilo? Setkal se se vzkříšeným, oslaveným Ježíšem – Sk 9:5! Pavlův vysoký morální standard a obětavý život vylučuje, že by si to jen tak vymýšlel, aby z toho něco vytřískal – sám psal v Gal 5:11: Proč bych trpěl pronásledování, kdybych dál kázal obřízku (Zákon)? Potom by urážka kříže přestala – pro Judaisty byla urážka tvrdit, že by Mesiáš už přišel a byl ukřižovaný.  

7. Svědectví změněných životů v dnešní době. 2 Kor 5:17: Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle vše je nové.

I dnes se lidé setkávají se vzkříšeným Ježíšem a výsledkem je to, že Kristus mění i jejich život.

Člověk se stává Křesťanem tím, že uvěří evangeliu: ...Kristus zemřel za naše hříchy, byl pohřben a třetího dne vstal z mrtvých, podle Písem" (1 Kor 15:3-8). Též Jn 3:16; Řím 3:23-26; Řím 10:9-10. Člověk se stává křesťanem vírou – ve vzkříšeného Ježíše, který prolil svou krev za jeho hříchy.

Kdybych neuvěřil v Ježíše, možná bych už dnes ani nežil. Uvěřil jsem v něho v den, kdy jsem si chtěl vzít život. Pokud bych dodnes nějak přežil, byl by ze mě alkoholík s AIDS. Ale Ježíš ze mě udělal nové stvoření – vzal mi touhu po těch starých hříšných věcech a dal mi touhy nové – lepší, a ne destruktivní. Udělal mě novým člověkem a postupně odbourává mé tělesné sklony, abych žil duchovně. Jako změnil učedníky, své bratry, Saula z Tarzu, tak změnil i mě. I Vás!  Už nejste to samé, co jste byli – pokud jste v Ježíše skutečně uvěřili. Bůh Vás tak miluje, že za Vás obětoval svého syna.

A nejenom to, Písmo, které je vdechnuté Svatým Duchem a nanejvýš spolehlivé, nás informuje, že vzkříšený Ježíš se vrátí – už ne jako obětní beránek, ale jako Král králů a Pán pánů (Zj 19) - jako osvoboditel, soudce a vládce, který vezme do svých rukou, co ďábel lidem sebral - a každé koleno před Ním poklekne a každý jazyk vyzná, že Ježíš Kristus je Pán! (Fil 2:11).  Amen!

© 2011 Milan Tachecí