JAK STUDOVAT BIBLI

 I když má člověk užitek už z pouhého čtení Bible, větší užitek má z toho, když Bibli lépe rozumí. K tomu je třeba Bibli studovat – a každý se to může naučit sám.

 Vzhledem k tomu, že v dnešní době je v módě překrucovat Biblické učení, aby se mohly lechtat svrbějící uši, připomeňme si všeobecně uznávanou studijní metodu Bible. Skládá se ze tří kroků:

 1. Exegeze: „Vyšetřování,“ které hledá odpovědi na otázky typu: Co, kde, kdo, komu, kam, kdy, proč, jak... to tenkrát bylo, co Písmo tenkrát, KONKRÉTNĚ popsalo.

 2. Hermeneutika: Mohu z té KONKRÉTNÍ exegeze vyvodit nějaký Biblický princip pro dnešní dobu a situaci? Pokud ano, jaký?

 3. Aplikace: Jak ten hermeneutický princip uvést v životě do praxe. V jednodušších případech hermeneutika a aplikace mohou být sloučeny.  

Pozor na dvě hlavní chyby, kterých se mnoho lidí dopouští při studiu Písma:

1.Eisegeze

2.Přehnaný důraz na určité učení, na úkor ostatních Biblických pravd.

1. Eisegeze: Lidé nejprve zformulují, čemu ONI věří, co se JIM zdá v JEJICH očích správné. Vyloží si Písmo tak, jak se jim to hodí a snaží se svůj nebiblický výklad podložit verši VYTRŽENÝMI Z KONTEXTU BIBLE.

Křesťanské kulty a nezdravé učení v církvi vzniklo proto, že místo pracnější Exegeze si lidé „ulehčili“ práci s Eisegezí – domýšlejí se, místo studování, co Svatý Duch v Bibli napsal a jak to myslel.

 Příklady:

a. Lukáš14:26, NKJ: Když ke mě někdo přijde a nemá nenávist ke svému otci a matce, ženě a dětem, bratrům a sestrám, ano a také ke svému vlastnímu životu, takový nemůže být mý učedníkem.

 Po přečtení tohoto verše jedna čínská dívka opustila své rodiče, protože si myslela, že Ježíš ji přikazuje, aby je nenáviděla.

To mi však nedává smysl, protože Bůh Otec dal Židům páté přikázání „Cti otce svého a matku svou... Ex 20:12. Vím, že Ježíš a Otec jsou jedno (Jn 10:30), tak by Ježíš neodporoval učení svého Otce. Bohužel tohle ta čínská dívka nevěděla, protože neměla celou Bibli. Viz níže.

 b. „Ale on dává více milosti“ (Jak 4:6) si lidé můžou vyložit tak, že Bůh kvůli své milosti toleruje jejich hřích. Ale to není pravda. V kontextu pasáže a celé Bible víme, že Bůh hřích nenávidí. Také nenávidí naše přátelství se světem (Jak 4:4). Ale protože je milostivý víc než lidé, tak čím víc se přátelíme se světem, tím víc nám dává milosti – ale nepleťme se, že by naše přátelení se světem toleroval. Jeho Milost spočívá v tom, že nás bude místo spravedlivého odsouzení vychovávat (Žid 12:6-8), abychom se přestali se světem přátelit – a když si nedáme říct, tak to začne víc a víc bolet.

 2. Přehnaný důraz na určité učení, (kterým se někdo zaobírá mnohem víc, než s ostatními Biblickými pravdami) vede k nezdravým křesťanům s nezdravým učením. Příklady:

 a. Někteří Charismatici a Letničtí dávají přehnaný důraz na Charismatické dary. Z toho pak vzniká nezdravé učení, např. že pokud křesťan nemluví jazyky, tak je duchovně zaostalejší nebo dokonce nespasený. Nezdravou praxí může pak být třeba přehnaný důraz na démonologii. Lidé pak vidí démona za každým keřem a pletou si boj se svými vlastními chtíči s bojem s démony. Místo aby se učili ovládat své chtíče, tak ze sebe vymítají démony, kteří v nich nejsou. Pokud v nich démoni jsou, tak vlastně nebyli spasení, protože Svatý Duch se nebude dělit o svůj chrám s démonem.

(Viz 1 Jn 4:4: … ten, který je ve vás, je větší, než ten, který je ve světě. 1 Kor 6:19: Cožpak nevíte, že vaše tělo je chrámem Svatého Ducha, který je ve vás, kterého máte od Boha, a už nepatříte sami sobě? 

Ex 20:5: Neboť Já, Pán, váš Bůh jsem žárlivý Bůh…  NKJV).

 b. Hyper-kalvinisté kladou tak ohromný důraz na Boží svrchovanost, že nejsou schopni vnímat ji ve světle ostatních Biblických pravd. Pak dojdou k nesmyslům jako je to, že Ježíš nezemřel za všechny lidi, ale jen za ty „vyvolené.“ Další jejich nesmyslné učení je to, že než jste schopni modlit se modlitbu za spásu své duše, tak už musíte být spaseni. (Viz článek „Omezené smíření.“).

 c. V případě Církve větší milosti je nezdravý jejich ohromný důraz na Boží milost, do takové míry, že vyhubili ze své praxe spravedlnost a moudrost. I když to vehementně popírají, jejich ovoce výmluvně svědčí o tom, že jejich „větší milost“ v praxi je propagování licence na hřích.

Tyto dva zlozvyky, eisegeze a přehnaný důraz na jedno učení, jsou z velké míry příčinou ubohého stavu dnešní církve.