Hlavní stránka Články
Email
seznam článků
Záchrana člověka
Strana 2
Strana 3
Strana 4
Všechny strany

Ale teprve v Kristu najde člověk svobodu, protože dokud nejsou jeho hříchy před Bohem smyty Kristovou krví (pokáním k Bohu a vírou v Ježíše Krista), tak člověk není vůbec svobodný, nýbrž je otrokem svých hříchů – důkazem toho je fakt, že mu jeho hříchy brání přijít k Bohu.

„Všechno smím, budiž, ale ne všechno je prospěšné“ 1 Kor 10:23. Kristus nám k té svobodě přidává moudrost, jak s tou svobodou správně zacházet!

Bůh ví lépe než my, co je pro nás opravdu dobré. Naše děti si také třeba chtějí hrát uprostřed rušné ulice a nevěří nám, že by je to mohlo stát život.

Nejhorší trest pro člověka totiž je, když ho Bůh nechá, ať si dělá, co chce. Protože je člověk otrokem své hříšné nátury, bez Boží pomoci se z něj postupně stane zvíře. Nevěřící, kteří se Bohu vyhýbají, si neuvědomují, že Bůh ve své milosti mírní jejich hříšné sklony skrze jejich svědomí. Ale vzpurný člověk, který nakonec své svědomí umlčí, už od Boha neslyší, a vskutku začne dělat vše, jak chce on:

Řím 1:21-22: Ačkoliv Boha poznali, nectili ho jako Boha. Místo, aby byli vděční, propadli ve svých myšlenkách marnosti, a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě. Prohlašují se za moudré, ale stali se z nich pošetilci.

Řím 1:24-25: Bůh je proto vydal nečistotě, po níž v srdci toužili, aby si navzájem prznili těla, když vyměnili Boží pravdu za lež a ctili stvoření a sloužili mu raději než Stvořiteli...

Člověk, který Bohu tak dlouho vzdoruje, až ho Bůh nechá, ať si tedy dělá, co chce, dopadne velice špatně – Řím 1:26:  Bůh je proto vydal hanebným vášním. Takový člověk se nachází víc a víc v zajetí svých hříchů, které ničí jeho duši. V hříších pak zemře a dojde věčného zatracení, místo nebeského požehnání, které mu Bůh během života nabízel. 

 

3.Křesťan může být posedlý démonem. Ale Bible učí:

1 Kor 6:19 – křesťané jsou chrámem Svatého Ducha

2 Kor 6:14-16: ... Co má kristus společného s beliálem?

1 Jn 4:4: … Ten, který je ve vás, je větší, než ten, který je ve světě.

Závěr je jasný – křesťan nemůže být posedlý démonem. Může být démonem pokoušen, ale ne posednut.

Pozor na útoky naší hříšné nátury, kterou ďábel využívá, abychom se vrátili do starého hříšného způsobu života:

Jednou z realit křesťanského života je, že dále budeme bojovat s některými svými hříšnými sklony, které se satan bude snažit využívat, aby nás spoutal hříchem a zajal zpět pod svou moc. Tím se snaží z nás udělat neúčinné bojovníky. Pro někoho jsou kámen úrazu tělesné hříchy jako je alkohol, sex, různé návykovosti. Pro jiného to můžou být duševní hříchy, jako pýcha, svévolnost, nevíra... )

„Žijte Duchem a nepodléhejte tělesným sklonům... Projevy tělesnosti jsou zřejmé. Patří sem cizoložství, smilstvo, nečistota, nestydatost, modlářství, čarování, nepřátelství, svárlivost, nevraživost, zlova, soupeřivost, roztržky, sekty, závidění, vraždění, opilství, obžerství a další podobné věci. Varují vás; jak už jsem vám říkal, ti, kdo tohle dělají, nebudou mít podíl na Božím království. Galatským 5:16, 19-21.

 Jak nejlépe bojovat boj víry?

  1. 1.Nesoustřeďuji se moc na boj se svými hříšnými sklony, ale soustřeďuji se na společenstvíBohem a Ježíšem Kristem, jak s nimi v Duchu „kráčím“. Tím se automaticky vzdaluji svým hříšným touhám. Bůh chce mít s námi radostný, opravdový vztah, jako mají rodiče se svými dětmi. 

Ovoce Ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost a zdrženlivost.... Ti, kdo patří Kristu, ukřižovali svou tělesnost s jejími vášněmi s sklony. Žijeme-li Duchem, pak se Duchem také řiďme. Galatským 5:22-25.

  1. 2.Je samozřejmě potřeba si nastavit patřičné mantinely, např. spasený alkoholík nebude choditpráce podle hospod, ale cestou, kde hospody nejsou. V Kristu už není alkoholík, ale když bude nemoudrý, satan ho do toho opět vtáhne.
  2. 3.Čtyři pilíře úspěšné víry: Sk 2:42: Biblické učení, pravidelné společenstvíkřesťany (Židům 10:25), večeře Páně a modlitby.
  3. 4.Nepřipusťme, aby nás ďábel jako vlk oddělil od našeho stádečka (místní společenství).

K čemu je člověku, i kdyby získal celý svět, ale ztratil svou duši? Matouš 16:26.

Může křesťan ztratit spásu?

Na toto téma se teologové přou už po staletí. Na jedné straně jsou v Bibli pasáže, které naznačují, že křesťan ztratit spásu nemůže, na druhou stranu jsou v Bibli pasáže, které naznačují, že by křesťan mohl spásu zahodit. 

1. Pokud člověk spásu přijal jako dar (Ef 2:8-9), někteří si myslí, že i když mu spásu nikdo nemůže vzít, člověk může ze své vůle dar spásy zahodit a vrátit se do svého starého hříšného způsobu života. (Žid 3:12-15, Žid 6:4, Lk 8:13). V tomto případě by šel po smrti do pekla. Některé církve učí, že křesťan může spásu ztratit a získat ji zpět pokaždé, když činí pokání. To ale zjevně není Biblické. Pokud je možné spásu zahodit, není už možné ji znova získat zpět podle Žid 6:4.