Hlavní stránka Články
Email
seznam článků
Záchrana člověka
Strana 2
Strana 3
Strana 4
Všechny strany

Záchrana člověka (spása) a křesťanský život

Proč by se měl člověk zajímat o nějakou záchranu duše?

Bůh stvořil člověka s duší, duchem a tělem. Hříchem je duch mrtvý, dokud není oživen Duchem Božím. 

Aby člověk mohl po smrti být v Božím království (v "nebi"), musí být duchovně narozený. Jak?

Sk 20:21: Pokáním k Bohu a vírou v Ježíše Krista.

Tím je člověk duchovně narozený. Spása člověka totiž nespočívá v chození do kostela, ale v duchovním narození – z Boha. (Jn 1:12-13, 3:3, 6:63). Jako se z vás chozením do garáže nestane auto, tak se z vás pouhým chozením do kostela nestane Boží dítě, tj. křesťan. Musíte být duchovně narozeni - Jan 3:3.

Pokání znamená "změna srdce." Znamená to svěřit svůj život Bohu – už si nežiji po svém, ale podle Jeho vůle. Při pokání se zastavím na cestě, po které jsem ve skutečnosti utíkal od skutečného Boha, byť třeba i pod rouškou falešného náboženství, OBRÁTÍM SE, a začnu utíkat k Bohu Stvořiteli. Vyznám Bohu své hříchy s úmyslem jich zanechat (tělesné – např. smilstvo, chamtivost, materialismus... i duchovní – např. pýcha, modlářství (uctívání nečeho jiného, než Boha Bible) a snažím se hledat a konat Jeho vůli, jak je zaznamenaná v Bibli.

Víra znamená, že věřím Bohu Bible a Jeho Synu, Ježíši Kristu. Každý člověk má víru. Lidé věří v plno věcí, třeba, že most, přes který jedou autem, nespadne; že je udrží výtah, že když zmáčknou tlačítko na dálkovém ovládání, že neviditelné radiové vlny spustí hudbu v rádiu nebo film v televizi...

Proč Ježíš Kristus? Ježíš Kristus, Syn Boží, sňal na kříži hříchy celého světa (Jan 1:29). To nikdo jiný neudělal. Proto není pod širým nebem jiného jména, kterým můžeme být spaseni - Sk 4:12.

Když tedy lidé říkají, že v Ježíše Krista nevěří, nejde o to, že nemají víru, ale že NECHTĚJÍ věřit. To je pro ně ale hrozná ztráta. Kdo zemře v hříchu (protože nepřijal Krista který ho na kříži vykoupil z hříchu, za svého zachránce), ten nemůže být po smrti ve společnosti svatého Boha a tudíž je zavřen do vězení za své hříchy (Bůh je nazývá zločiny proti jeho Zákonu - 1 Jn 3:4). Protože Bůh dělá všechno perfektně, i toto vězení je perfektní - utrpení na věky - napořád. V pekle. Možná se to zdá lidem kruté, ale není. Bůh totiž dělá vše, co může, s výjimkou znásilňování lidské svobodné vůle, aby lidé v pekle neskončili. Dokonce za nás nehodné hříšníky obětoval svého jediného Syna. Kdo jde do pekla, "vyhrál" nad Bohem. No, nejen, že se není čím chlubit, je to hrozný osud, který si mnozí lidé ignorováním Boha vydobyli.

Jsou totiž dvě smrti: 

1. Smrt tělesná - duše je oddělena od těla.

2. Smrt duchovní, věčná - duše je oddělena od Boha. Neznamená to ale být bez vědomí, duše je živá, ale oddělená od Boha - v pekle. Být v pekle je nesmírné utrpení. PROTO BŮH LIDI VARUJE - SKRZE SVÉ PÍSMO, USVĚDČOVÁNÍ BOŽÍM DUCHEM A SKRZE SVŮJ LID. 

Jan 1:12,13, 3:3: Musíš se narodit znovu, duchovně, z Boha.

Jan 3:16: Spása je pro každého, kdo uvěří

Řím 3:10, 23, 5:8, 6:23, Nikdo není dobrý, ne ani jeden... všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy...mzdou hříchu je smrt, ale dar boží je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu

Řím 10:9-10: ... Když svými ústy vyznáš Pána Ježíše a uvěříš ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn.

Nestačí o záchraně člověka vědět, musím Boží dar spásy mé duše přijmout, je to dar (Efeským 2:8-9). Boží dar záchrany se přijímá motlidbou ve vlastních slovech.

MODLIDBA ZA ZÁCHRANU DUŠE:

Začátek modlidby: oslov Boha Otce ve jménu jeho Syna, Ježíše Krista. (Ježíš řekl: „Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mě.“ Jn 14:6)

1. PokáníBohu: Vyjádři Bohu lítost nad svými hříchy, vzpomeň si na ně. Pak mu řekni, že už tahle nechceš žít, (v hříchu); že chceš žít podle Jeho vůle.

2. VíraJežíše Krista. Řekni Bohu, že věříš že Ježíš zemřel za tvé hříchy podle Písem, byl pohřben a třetí den vstal z mrtvých podle Písem (1 Kor 15:3-5). Řekni Bohu, že přijímáš Jeho dar záchrany Tvé duše vírou v Ježíše Krista, kterého tímto přijímáš za svého Pána.

Konec modlidby za spásu Tvé duše: poděkuj Bohu za Ježíše, který zaplatil za Tvé hříchy a za věčný život, který ti skrze Tvé pokání a víru v Ježíše DAROVAL.

Víra se buduje čtením Bible (Víra, je ze slyšení zprávy a tou zprávou je Boží Slovo - Řím 10:17).

Skutečná víra není jen vyznat Krista pusou, ale hledat a konat Jeho vůli. Už nepatříme sami sobě, byli jsme draze vykoupeni a jsme teď chrámem Svatého Ducha, který v nás přebývá – 1 Kor 6:19-20.  Na trůnu mého života teď sedí Ježíš, ne já. Pokud si někdy nejsem jistý, jestli co dělám, je hřích – můžu se zeptat: „Dělal bych to, kdyby Ježíš stál vedle mne? „Co by udělal Ježíš? 

Mt 7:21: Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale jen Ten, kdo koná vůli mého otce, který je v nebesích. Skutečná spása/záchrana se projevuje změněným životem, poslušným Bohu2 Kor 5:17: „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, vše je nové.“ 1 Kor 6:19-20: Copak nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha Svatého, který je ve vás a kterého máte od Boha? Už nepatříte sami sobě; byli jste draze vykoupeni! Ctěte proto Boha svým tělem i svým duchem – vždyť obojí je Boží.

Poznávej Boha denním čtením Bible a modlitbami. Také mu naslouchej, jak promlouvá do Tvého srdce. Posiluj se navzájem společenstvím s jinými křesťany, kteří nejen vyznali Krista pusou, ale žijí podle Jeho Slova, Bible.



POZOR NA DUCHOVNÍ BOJ A ODPADNUTÍ:

Každý, kdo se s upřímným srdcem pomodlil „modlidbu spasení“ tj. pokáním k Bohu a vírou v Ježíše Krista, je narozený duchovně, do Božího království. Bůh ho vede svým Duchem, a chrání, protože křesťan se automaticky stane ďáblovým terčem. Ďábel sice nenávidí každého člověka, ale nejvíce křesťany. I proto křesťan potřebuje být ve společenství s Bohem – skrze čtení Jeho Slova, modlitbu a společenství s dalšími křesťany. Pokud by to nedělal, nezapustil by „kořen“ a mohl by po čase odpadnout (viz Lk 8:13 – zde je ale možné, že tento druh lidí nebyl ve skutečnosti nikdy spasený, jen vyznali Krista pusou a v době pokušení svou mělkou víru opustili).

Nespasení lidé jsou  v ďáblově zajetí tím, že je skrze různé hříchy (i skrze hřích nevíry) udržuje pryč od Boha. Ďábel ví, že je čeká peklo, a že oni nevědomky vykonávají jeho vůli. Na těch neplýtvá energií, jen je pokoušením do hříchu udržuje ve „status quo“ – co nejdál od Boha. 

Ale křesťané - v momentě, kdy uvěřili evangeliu - dobrým zprávám spasení, ty Ježíš vyrval z ďáblova zajetí. JSOU SVOBODNÍ! A ďábel se teď bude urputně snažit zajmout vás zpátky. A tak, chtě nechtě, každý křesťan má tu čest být částí duchovního boje mezi dobrem a zlem. Nejde jen o to, abychom „zachránili“ svou kůži, ale i o to, že můžeme bojovat proti ďáblovi a jeho zlým andělům a démonům a vyrvávat další dušičky z jejich zajetí a týrání – duchovními zbraněmi – Ef 6:10-18.

Pokud si lidé myslí, že křesťanství je nudné, tak to jen proto, že nepoznali pořádné křesťany, kterých je v Česku žalostně málo. Každý den křesťana je vzrušující boj o další duše, o svou ochranu proti zlu, o ochranu svých bližních proti zlu, o to, aby ve státním aparátu nevítězilo zlo...  pořádný křesťan nemá čas se nudit.

Pozor na ďáblovy strategie: „Váš protivník ďábel obchází kolem jako řvoucí lev a hledá, koho by sežral.“ 1. Petrův 5:8

Ďábel vás chce zajmout zpátky pod svou vládu odváděním Vás od Boha skrze pokoušení do hříchu; skrze lákání vrátit se zpátky do starých kolejí (život bez Boha). 

Pozor na falešné učitele a falešné křesťany:

„...vždyť sám satan se vydává za anděla světla! Není tedy nic zvláštního, když se i jeho služebníci vydávají za služebníky spravedlnosti.“

„Dávejte pozor na falešné proroky, kteří k vám přicházejí v ovčím rouše, ale uvnitř jsou to draví vlci. Poznáte je po jejich ovoci. Sklízejí se snad hrozny z trní a fíky z bodláčí? Tak tedy každý dobrý strom nese dobré ovoce a špatný strom nese zlé ovoce. Dobrý strom nemůže nést zlé ovoce, stejně jako špatný strom nemůže nést dobré ovoce. Každý strom, který nenese dobré ovoce bývá vyťat a vhozen do ohně. A tak tedy: poznáte je po jejich ovoci. Matouš 7:15-20.

Jak poznám pravého křesťana od falešného? Protože Boží záměr je měnit svůj lid k podobě Ježíše Krista, je to celkem jednoduché. Kdo se ode dne, kdy uvěřil v Krista a odvrátil se od svých hříchů mění, ten je spasený. Kdo se moc nemění, spíš se jen naučil být v neděli povrchním "křesťanem" a žije si dál po svém, ten se asi moc nemění, tudíž asi není ve skutečnosti spasený. Vyznal Krista pusou ale jeho víra je moc mělká, povrchní - Lk 8:13. 

Některá falešná učení:

1.Člověk je spasený skrze víru v Krista, plus dobré skutky, členství v církvi, katechismus...

Ale Podle Bible je Kristova oběť za naše hříchy úplně postačující. Pokud k ní člověk něco přidává, už se nespoléhá na Kristovu práci, ale na svou, a ta ho spasit nemůže.

Ef 2:8-9: Spaseni jste milostí, skrze víru. Není to z vás – je to Boží dar, není to ze skutků, aby se nikdo nemohl chlubit.

Řím 3:20: Na základě skutků zákona před ním nebude ospravedlněn nikdo; Zákon totiž přináší jen poznání hříchu. Člověk je tudíž spasen vírou ve vzkříšeného Krista, ne svými dobrými skutky.

 

2.Ke spáse stačí vyznat Krista pusou a dál si člověk může dělat, co chce.

Mat 7:21-27: Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou: Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony? Nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků? A tehdy jim jasně řeknu: Nikdy jsem vás neznal, odejděte ode mě vy, kdo pácháte zlo! ....Každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podobný bláznu, který svůj dům postavil na písku. Pak padl děšť a přišly záplavy a vály větry a udeřily na ten dům a spadl a jeho pád byl hrozný. 

I když člověk nemůže být spasený skrze své dobré skutky, potom co byl spasen se jeho spasení projevuje změněným životem, včetně dobrých skutků. Jk 2:17: Víra sama o sobě, bez skutků, je mrtvá. 

Spasení se též projevuje vírou poslušnou Bohu, ne pouze „vírou.“

Jk 19:20... I démoni věří, a třesou se. Kdy už pochopíš, ty blázne, že víra bez skutků je mrtvá?

Lk 6:46: Proč mi říkáte Pane, Pane, když neděláte, co vám říkám?

Mnozí lidé se bojí podřídit svůj život Bohu a jeho Synu, Ježíši Kristu, protože si myslí, že už by si nemohli dělat, co chtějí.


Ale teprve v Kristu najde člověk svobodu, protože dokud nejsou jeho hříchy před Bohem smyty Kristovou krví (pokáním k Bohu a vírou v Ježíše Krista), tak člověk není vůbec svobodný, nýbrž je otrokem svých hříchů – důkazem toho je fakt, že mu jeho hříchy brání přijít k Bohu.

„Všechno smím, budiž, ale ne všechno je prospěšné“ 1 Kor 10:23. Kristus nám k té svobodě přidává moudrost, jak s tou svobodou správně zacházet!

Bůh ví lépe než my, co je pro nás opravdu dobré. Naše děti si také třeba chtějí hrát uprostřed rušné ulice a nevěří nám, že by je to mohlo stát život.

Nejhorší trest pro člověka totiž je, když ho Bůh nechá, ať si dělá, co chce. Protože je člověk otrokem své hříšné nátury, bez Boží pomoci se z něj postupně stane zvíře. Nevěřící, kteří se Bohu vyhýbají, si neuvědomují, že Bůh ve své milosti mírní jejich hříšné sklony skrze jejich svědomí. Ale vzpurný člověk, který nakonec své svědomí umlčí, už od Boha neslyší, a vskutku začne dělat vše, jak chce on:

Řím 1:21-22: Ačkoliv Boha poznali, nectili ho jako Boha. Místo, aby byli vděční, propadli ve svých myšlenkách marnosti, a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě. Prohlašují se za moudré, ale stali se z nich pošetilci.

Řím 1:24-25: Bůh je proto vydal nečistotě, po níž v srdci toužili, aby si navzájem prznili těla, když vyměnili Boží pravdu za lež a ctili stvoření a sloužili mu raději než Stvořiteli...

Člověk, který Bohu tak dlouho vzdoruje, až ho Bůh nechá, ať si tedy dělá, co chce, dopadne velice špatně – Řím 1:26:  Bůh je proto vydal hanebným vášním. Takový člověk se nachází víc a víc v zajetí svých hříchů, které ničí jeho duši. V hříších pak zemře a dojde věčného zatracení, místo nebeského požehnání, které mu Bůh během života nabízel. 

 

3.Křesťan může být posedlý démonem. Ale Bible učí:

1 Kor 6:19 – křesťané jsou chrámem Svatého Ducha

2 Kor 6:14-16: ... Co má kristus společného s beliálem?

1 Jn 4:4: … Ten, který je ve vás, je větší, než ten, který je ve světě.

Závěr je jasný – křesťan nemůže být posedlý démonem. Může být démonem pokoušen, ale ne posednut.

Pozor na útoky naší hříšné nátury, kterou ďábel využívá, abychom se vrátili do starého hříšného způsobu života:

Jednou z realit křesťanského života je, že dále budeme bojovat s některými svými hříšnými sklony, které se satan bude snažit využívat, aby nás spoutal hříchem a zajal zpět pod svou moc. Tím se snaží z nás udělat neúčinné bojovníky. Pro někoho jsou kámen úrazu tělesné hříchy jako je alkohol, sex, různé návykovosti. Pro jiného to můžou být duševní hříchy, jako pýcha, svévolnost, nevíra... )

„Žijte Duchem a nepodléhejte tělesným sklonům... Projevy tělesnosti jsou zřejmé. Patří sem cizoložství, smilstvo, nečistota, nestydatost, modlářství, čarování, nepřátelství, svárlivost, nevraživost, zlova, soupeřivost, roztržky, sekty, závidění, vraždění, opilství, obžerství a další podobné věci. Varují vás; jak už jsem vám říkal, ti, kdo tohle dělají, nebudou mít podíl na Božím království. Galatským 5:16, 19-21.

 Jak nejlépe bojovat boj víry?

  1. 1.Nesoustřeďuji se moc na boj se svými hříšnými sklony, ale soustřeďuji se na společenstvíBohem a Ježíšem Kristem, jak s nimi v Duchu „kráčím“. Tím se automaticky vzdaluji svým hříšným touhám. Bůh chce mít s námi radostný, opravdový vztah, jako mají rodiče se svými dětmi. 

Ovoce Ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost a zdrženlivost.... Ti, kdo patří Kristu, ukřižovali svou tělesnost s jejími vášněmi s sklony. Žijeme-li Duchem, pak se Duchem také řiďme. Galatským 5:22-25.

  1. 2.Je samozřejmě potřeba si nastavit patřičné mantinely, např. spasený alkoholík nebude choditpráce podle hospod, ale cestou, kde hospody nejsou. V Kristu už není alkoholík, ale když bude nemoudrý, satan ho do toho opět vtáhne.
  2. 3.Čtyři pilíře úspěšné víry: Sk 2:42: Biblické učení, pravidelné společenstvíkřesťany (Židům 10:25), večeře Páně a modlitby.
  3. 4.Nepřipusťme, aby nás ďábel jako vlk oddělil od našeho stádečka (místní společenství).

K čemu je člověku, i kdyby získal celý svět, ale ztratil svou duši? Matouš 16:26.

Může křesťan ztratit spásu?

Na toto téma se teologové přou už po staletí. Na jedné straně jsou v Bibli pasáže, které naznačují, že křesťan ztratit spásu nemůže, na druhou stranu jsou v Bibli pasáže, které naznačují, že by křesťan mohl spásu zahodit. 

1. Pokud člověk spásu přijal jako dar (Ef 2:8-9), někteří si myslí, že i když mu spásu nikdo nemůže vzít, člověk může ze své vůle dar spásy zahodit a vrátit se do svého starého hříšného způsobu života. (Žid 3:12-15, Žid 6:4, Lk 8:13). V tomto případě by šel po smrti do pekla. Některé církve učí, že křesťan může spásu ztratit a získat ji zpět pokaždé, když činí pokání. To ale zjevně není Biblické. Pokud je možné spásu zahodit, není už možné ji znova získat zpět podle Žid 6:4.


2. Pasáže, naznačující možnost ztráty spásení nemluví o ztrátě spásy, ale o ztrátě odměn v nebi (Zj 2:26, 3:11-12, 3:21) nebo též o ztrátě tohoto  života jako extrémního trestu nad neposlušným křesťanem (1 Kor 11:30). Když křesťan hřeší, Bůh ho vychovává napravováním (Žid 12:6-11, Zj 3:19). Pokud se křesťan Bohu vzpírá a žije v hříchu dál, Bůh jako nebeský dobrý Otec zvyšuje intenzitu trestu, aby křesťana napravil. V extrémním případě může nakonec člověka předčasně vzít „domů,“ tím, že dovolí, aby v důsledku své neposlušnosti předčasně zemřel. (1 Kor 11:30). V tomto případě by člověk šel do nebe, i když žil v hříchu.  Nejvyšším trestem není peklo, ale ztráta pozemského života a ztráta nebeských odměn za službu Kristu. 

3.Bible nás varuje že mezi opravdovými křesťany jsou též křesťané falešní a křesťané tělesní.  

Falešní křesťané: (Mt 13:24-30, 37-43; Řím 8:5-10, Lk 8:13, Juda 12-22...). Falešní křesťané navštěvují křesťanská shromáždění, říkají, že uvěřili v Krista, ale ve skutečnosti ho nikdy nepřijali z hloubi srdce. Jejich víra je moc mělká a sobecká na to, aby je skutečně spasila. Nemají dost hluboký kořen – Lk 8:13. Když se tito lidé odvrátí od Krista, ti ve skutečnosti spásu neztratili- nikdy totiž nebyli opravdu spasení – Mt 7:21-23. Možná, že si jednou vezmou k srdci Pavlova slova (přezkoumávejte se, jestli jste ve víře – 2 Kor 13:5) a uvědomí si, že jejich hříšný, sobecký život nenese „ovoce spásy“ a dojdou k pokání a ke skutečné, oddané, spasitelné víře. Lk 8:13 ale spíš naznačuje, že eventuelně odpadnou i od toho povrchního křesťanství.

K falešným křesťanům patří i lidé, kteří vyznávají jiného Ježíše, než Ježíše Bible a vyznávají jiné evangelium, než jaké je v Bibli (2 Cor 11:14; Gal 1:6-9)

Mormoni – věří, že Ježíš je bratr Lucifera.

Svědci Jehovovi – věří, že Ježíš je archanděl Michael a nevěří, že Ježíš je Bůh.

Vyznavači východních náboženství (Nový věk) vyznávají „kosmického Ježíše.“

Některé kulty, např. Gnostické, učí, že Ježíš není Bůh.

Tělesní křesťané: (Mt 13:22, 1 Cor 3:1-4... ). Ti jsou duchovně narození, ale nechali se ďáblovým sváděním nachytat a padli zpět do svého hříšného způsobu života. Lk 8:14. Nežijí podle Boží vůle a Bůh je napravuje (Žid 12:6). Pokud Bohu nadále vzdorují, Bůh zvyšuje účinnost potrestání. V extrémním případě vezme vzdorovité Boží dítě „domů“ tím, že mu vezme jeho pozemský život (Ez 18:4, 20). Duše je ale spasena (1 Kor 11:30-32). Pokud by bylo možné spásu „zahodit,“ jsou v nebezpečí, že když neučiní pokání, že ji eventuelně zahodí a zemřou ve svých hříších  (Ez 18:24; Jn 18:24).   

Několik veršů naznačujících, že křesťan spásu ztratit nemůže: Jn 6:37-40, 10:27-30, Řím 8:29; 38-39; Fil 1:6; Ef 1:13-14; 2 Tes 2:13; Žid 7:25; 1 Pet 1:5; 1 Jn 5:13; Juda 24.

Několik veršů naznačujících, že křesťan spásu může ztratit/zahodit: Iz 1:28; Mt 7:21; Lk 14:27-30; Gal 3:3-4, 5:41 Tim 1:19-20; ; Žid 3:12-15, 6:4, 10:38-39, 12:25; Lk 8:13, Zj 2:11, 2:17, Zj 3:5, ... V některých případech, jako Lk 8:13 si člověk spíš myslel, že je spasený, ale nebyl, protože víra v něm nezapustila kořeny a v době pokušení odpadl. Ale Židům 6:4-6 při nezaujatém čtení nejvíc dává smysl, že se zde píše o lidech v církvi, kteří byli spasení a přesto odpadli zpět do světa. Jestli ztratili spásu, nebo se „jen“ vrátili do světa, není lehké rozhodnout.

Závěr:

Na jednu stranu nedává smysl, že by člověk mohl ztratit věčný život, který v momentě kdy činil pokání k Bohu (Sk 20:21) a uvěřil v Ježíše Krista podle Písem (1 Kor 15:3-5) obdržel od Boha jako dar. Jaký by to byl věčný život, kdyby o něj člověk přišel – to by nebyl v tom případě věčný život. 

Na druhou stranu je spousta lidí, kteří si myslí, že jsou spasení, ale nejsou – Boží slovo v nich nezakořenilo a v době zkoušek odpadnou – Lk 8:13.

I když si myslím, že člověk spásu ztratit nemůže, nemohu brát na lehkou váhu pasáže jako Žid 3:12-15, Žid 6:4, Zj 2:11, 2:17, Zj 3:5... Trochu mi připadá, že Bůh ve své ohromné moudrosti to takto napsal, protože Biblí promlouvá ke každému osobně – podle toho, co který člověk právě potřebuje slyšet. Pro lidi, které někdo zbytečně straší tím, že ztratí spásu, Bůh má verše, které je uklidní a ujistí, že jim spásu nikdo nevezme. Pro lidi, kteří sice pusou vyznávají Krista, ale berou Boží milost na lehkou váhu a mají tendenci pošlapávat Kristovu krev, Bůh má slova varování a napomenutí, abychom Jeho ohromné milosti nezneužívali. Prostě žijme podle Boží vůle, kterou najdeme v Bibli a potom se nemusíme nijak bát, že bychom spásu ztratili.  

© 2012 Milan Tachecí