Hlavní stránka Články
Email
seznam článků
Jak svědčit
Strana 2
Všechny strany

Jak svědčit intelektuálovi, homosexuálovi, Jehovistovi ....

Jedete autobusem a sedíte vedle intelektuála. Usmějete se a řeknete: „Dobrý den. Četl jste tohle? To je evangelium.“ Podáte mu traktát. Intelektuál odpoví: „Já zastávám evoluci.  Silně se přikláním ke kontroverzní spontánní regeneraci a ke kvantitativní embryonické teorii kosmologické fyziky.“ Nenechte se intimidovat jeho velkými slovy. Jednoduše odpovězte: „Myslíte si, že jste dobrý člověk?“ Nejspíš odpoví, že je. Projděte s ním Desatero přikázání, aby porozuměl Božímu měřítku pro dobro. Začněte otázkou: „Řekl jste někdy lež?.....“ Pokud během konverzace připomene, že na Boha nevěří, požádejte ho, aby vás nechal pokračovat pro případ, že by Bůh existoval.

 Jedete autobusem a sedíte vedle homosexuála. Usmějete se a řeknete: „Dobrý den. Četl jste tohle? To je evangelium.“ Podáte mu traktát. Homosexuál odpoví: „Já jsem homosexuál a vím, že mě Bůh takto stvořil.“ Nenechte se intimidovat jeho názory. Jednoduše odpovězte: „Myslíte si, že jste dobrý člověk?“ Nejspíš odpoví, že je. Projděte s ním Desatero přikázání, aby porozuměl Božímu měřítku pro dobro. Začněte otázkou: „Řekl jste někdy lež?.....“

Jedete autobusem a sedíte vedle Jehovisty. Usmějete se a řeknete: „Dobrý den. Četl jste tohle? To je evangelium.“ Podáte mu traktát. Jehovista odpoví: „Já jsem svědek Jehovův a vím, že Ježíš není Bůh.“ Nenechte se intimidovat jeho teologií. Jednoduše odpovězte: „Myslíte si, že jste dobrý člověk?“ Nejspíš odpoví, že je. Projděte s ním Desatero přikázání, aby porozuměl Božímu měřítku pro dobro. Začněte otázkou: „Řekl jste někdy lež?.....“

 Zřejmě jste si všimli, že tento model se dá aplikovat na každéhoJe nutné si uvědomit, že lidská mysl je v rebelii proti Bohu a nechce se podrobit Jeho Zákonu. (Římanům 8:7).  Pokud chceme evangelizovat lidi efektivně, musíme oslovit něco, co máme s tím člověkem společného, a podle čeho můžeme vysvětlit, jak Zákon přináší vědomí hříchu (Římanům 3:19-20). Touto společnou půdou je lidské svědomí (Římanům 2:15).  Ježíš též používal při svědčení Zákon (Např. Marek 10:17-21).

 Mame přirozenou tendenci komplikovat evangelium tím, že oslovujeme témata, která nemají nic společného se spásou. Ocitneme se v zajetí často nekonečné intelektuální debaty, místo abychom oslovili svědomí (vědomí hříchu).

Bůh dal lidem „s-vědomí“ aby je varovalo před porušováním Božího Zákona (Exodus 20). Když lidé Boží Zákon poruší, dělají to vědomě. „S-vědomí“ je varuje a při Posledním soudu bude jejich vlastní svědomí svědčit proti nim.

Hříšná lidská mysl se chce s Bohem hádat o Jeho Zákonu, ale svědomí bude se Zákonem souhlasit. Tudíž používejme Desatero Přikázání (Boží Zákon), tak, jak to dělal Ježíš. Tímto promlouváme přímo do jejich svědomí, protože Bůh „napsal“ Svůj Zákon na „tabulky našeho srdce,“ (Řím 2:15, 2 Kor 3:3, Řím 2:29, ).Použitím Zákona Svatý Duch usvědčuje dotyčného během konverzace ze hříchu, spravedlnosti a přicházejícího soudu (Jan 16:8)

Pokud chceme šířit evangelium efektivně, musíme počkat, až si dotyčný uvědomí, že bude při Posledním soudu shledán vinným. Teprve pak je připraven, aby pozitivně přijal Dobré zprávy.

Prostudujme si typický model svědčení na druhé straně a požádejme Pána, ať nám dá brzy příležitost někomu svědčit. Spoléhejme během konverzace na vedení Svatého Ducha!

Zákon připomene nevěřícímu člověku Boží soud, který nad ním neůprosně visí:  Římanům 3:19-20, Římanům 7:7, Galatským 3:24 ...  Svatý Duch vede nevěřícího k pokání. Pokáním se nevěřící odvrátí od hříchu k Bohu a Bůh mu poví „Věř v mého Syna, který sňal tvoje hříchy.“  („Pokud neučiníte pokání, zahynete.“ Lukáš 13:3,5.)

UPOZORNĚNÍ: Pokud se nevěřící Bohu vzpírá, postupně otupuje svoje svědomí, aby ho neusvědčovalo z hříchu. Rostoucí vliv hříchu může jeho srdce eventuelně tak zatvrdit, že se stane „nespasitelným“ (např. společnost před Potopou – Genesis 6:5 a faraon – Exodus 8:15, 32,  11:10. Bůh vydá hříšníka napospas jeho vlastní hříšné nátuře, která ho vede k rostoucímu znesvěcování vlastního těla a nakonec k věčnému zatracení. -  Římanům 1:28, 2:5, Jakub 1:15)