Ještě jeden příklad Eisegeze:

Tzv. „Církev větší milosti“ (dále CVM) si za své heslo vybrala část verše z Jakubova listu: Jakub 4:6, NASB: ... ale On dává větší milost.

Pokud měl někdo to „štěstí“ se s CVM trochu obeznámit, začne si všímat, že jejich teologie se točí kolem „větší milosti,“ což je nezdravý důraz na jedno učení. Jejich „větší milost“ je v praxi (mírně řečeno) zavírání očí nad hříchem svých oveček. Aby mohli toto učení ospravedlnit, mistrně se dopouštějí Eisegeze. Do svých teologických názorů postavených za každou cenu na „větší milosti“ znásilňují verše vytržené z kontextu.

Část Jakubova verše, 4:6: ... ale On dává větší milost, je Eisegezován do konceptu, že „větší milost“ za vás všechno vyřeší.  Vy nemusíte dělat nic. Pohodlné, že.

Jejich stěžejní verš, Jakub 4:6, NASB: ... ale On dává větší milost.... však vychází z kontroverzního verše Jak 4:5. Není moc moudré stavět heslo svého teologického přesvědčení na kontroverzní pasáži.

Teologové se totiž rozcházejí v překladu a výkladu Jak 4:5, a problém je v tom, že Jak 4:5 kvalifikuje, co Jak 4:6 znamená. 

České překlady máte, tak uvádím vlastní překlad Jak 4:5 přímo z Textus Receptus s ohledem na nejkvalitnější anglické překlady, jako KJ, NKJ, CJB, NASB...

Jak 4:5: Nebo si myslíte, že Písmo zbytečně říká, „Duch, který v nás dlí, žárlivě touží? Může Bůh žárlit? – ano – viz Ex 20:5, 34:14, Dt 5:9, 6:15, Joz 24:19, Nah 1:2, 1 Kor 10:22, 2 Kor 11:2... Po kom asi žárlivě touží? Pokud po nás, protože mu patříme, tak vše dává smysl. Na koho jiného by Svatý Duch v nás žárlil, že (viz Jk 4:4).Tento koncept pomůže s překladem a výkladem méně jasných veršů Jak 4:5-6.

Přečtěme si celou pasáž, pro zajímavost předkládám překlad z americké NKJ, s přihlédnutím k Řečtině.

Jakub 4:1-10:

1 Odkud pochází války a boje mezi vámi? Nevycházejí snad z vašich choutek po rozkoši, které válčí ve vašich údech?

2 Lačníte a nemáte. Vraždíte a závidíte, ale nezískáte. Bojujete a válčíte. Ale stejně nemáte, protože nepožádáte.

3 Žádáte, ale nedostáváte, protože jste mimo, chcete to utratit na své rozkoše.

4 Cizoložníci a cizoložnice! Nevíte, že přátelství se světem, je nepřátelství s Bohem? Proto kdokoliv chce být přítelem světa, ten ze sebe dělá nepřítele Boha.

5 Nebo si myslíte, že Písmo zbytečně říká, „Duch, který v nás dlí, (po nás) žárlivě touží?

6 Ale milost, kterou dává, je větší (než Jeho žárlivost – CJB). Proto On říká: „Bůh vzdoruje pyšnému, ale dává milost pokornému.“

7 Proto se poddejte Bohu. Vzdorujte ďáblu a on od vás uteče.

8 Přibližte se Bohu a On se přiblíží k vám. Umyjte si své ruce, vy hříšníci, a očistěte svá srdce, vy dvojsmyslníci. (rozdělené mysli, tj. jedna noha v církvi, druhá ve světě).

9 Lamentujte a truchlete a plakejte! Ať se váš smích obrátí v truchlení a vaše radost v pochmurnost.

10 Pokořte se v Božích očích, a On vás pozvedne.

SPRÁVNÁ EXEGEZE: CO APOŠTOL JAKUB MYSLEL POJMEM „VĚTŠÍ MILOST?“

Proč On dává více milosti? protože viz v. 5 – Duch v křesťanech žárlí – na co žárlí? – viz v. 4: na jejich přátelství se světem.

Hermeneutický princip: Čím víc v nás Duch žárlí (na naše přátelství se světem – Jak 4:4), tím víc nám dává milosti. Porovnal jsem si dva řecké texty – Textus Receptus (TR) a Nastle-Alland (NA27):

TR: meízona – Thyers, Strongs 3187 = Větší (milost) –   ... větší ale dává milost

NA27: mézon – Thyers, Strongs 3185 Více (milosti), ve větším stupni .... tím více ale dává milost– ve vztahu k v. 5: Duch po nás žárlivě touží...  (1 Kor 6:19).

Z toho plyne překlad:

Jak 4:6: Ale milost, kterou dává, je větší (než Jeho žárlivost – CJB). Proto On říká: „Bůh vzdoruje pyšnému, ale dává milost pokornému.“

Jak 4:7: Proto se poddejte Bohu. Vzdorujte ďáblu a on od vás uteče. (Bude se vám vyhýbat).

O čem to Jakub učí? Že Boží milost za mě přestane hřešit, že za mě odpíchne v práci píchačku, že za mě vyřeší konflikt? Že církev má každého nechat, ať si žije jako čuně a nic mu neříkat?

Hermeneutické principy:

1. Bůh je žárlivý, když jsou jeho lidé modláři a přátelí se se světem (Ex 20:5, Jak 4:4).

2. Protože je ale Bůh milostivý, o co víc Duch v nás žárlí, když se přátelíme se světem, o to víc nám dává milosti (např. nám „nezruší“ spásu.)

3. Z veršů 4:7-10 ale vidíme, že ta „větší milost“ je podmíněna:

a. Poddaností Bohu (tj. i vedení církve, které Bůh ustanovil – ne falešným učitelům a falešným „bratrům“).

b. Vzdorováním ďáblu, ne vrháním se do hříchu a spoléháním na to, že mi to díky „větší milosti“ projde – neprojde – viz Žid 12:6, 1 Kor 11:30. 

c. máme se přiblížit k Bohu – „umýt si ruce,“ a očistit svá srdce – tj. činit pokání a odvrátit se od všeho hříšného.  NEBÝT JEDNOU NOHOU V CÍRKVI A DRUHOU VE SVĚTĚ – tomu Bůh říká „double-minded,“ tj. rozpolcená mysl, rozdělené srdce.

d. Máme nad svými hříchy lamentovat, truchlit a plakat. Ne litovat, že mě můj hřích něco stál, ale že jsem se provinil proti Bohu, církvi a lidem.

e. Máme se před Bohem POKOŘIT. Pokud to děláme, tak nás pozdvihne – pod výše uvedenými podmínkami. 

Aplikace: Jakub zde jasně vysvětluje za jakých podmínek Bůh dává tu „větší milost.“ Biblická „větší milost“ není licence na hřích.

Bůh dává tím větší milost, čím víc Duch na mě žárlí, když se přátelím se světem – ale – zároveň ode mě očekává:

a. Že se Bohu poddám – Studuji Jeho Písmo a žiji podle něho, včetně PRAVIDELNÉHO společenství s křesťany – Žid 10:25. Respektuji vedení církve, do které mě Bůh zasadil.

b. Mám vzdorovat ďáblu. Proti ďáblovým úkladům mám bojovat vší silou, a oblékat denně Boží zbroj – viz např. Ef 6:10-19.

c. Mám se k Bohu přibližovat tím, že činím od svých hříchů pokání = vidím hřích skrze Boží oči a tak ho nenávidím, že ho přestanu páchat. K tomu potřebuji Boží moudrost, sílu a nastavit si mantinely, abych byl schopen do ďáblových pastí a pokušení nepadat.

d. Dobrým začátkem je truchlící srdce – ne nad sebou, jaký je člověk "chudák," ale nad svou hříšností, kterou se člověk příčí Bohu a škodí sobě a druhým.

e. Před Bohem se člověk pokoří tak, že s Ním souhlasí. Pokud nemá svědomí ještě otupělé hříchem (Žid 3:12-15), poslechne usvědčování Svatým Duchem. Pokud člověk už Ducha svými hříchy uhasil – 1 Tes 5:19, má alespoň poslechnout, co Písmo učí a ne si svůj hřích odůvodňovat. Taky by měl poslechnout vedení církve, které na jeho hřích poukazuje – když Svatého Ducha totiž už nevnímáte, tak k Vám Bůh ještě promlouvá skrze SVOU církev  (ale ne skrze tu falešnou).  Potom ale někteří utečou tam, kde vedení “církve” lidem lechtá uši – 2 Tim 4:3-4. Kdo je ale trochu moudrý, dá si říct a tím se před Bohem pokoří – a Bůh mu dá tu “větší milost.”  Bezbřehá „větší milost“ však není Biblická.

© 2013 Milan Tachecí