JAK SE BŮH DÍVÁ NA ROZVOD?

…“Mojžíš vám povolil rozvod kvůli tvrdosti vašeho srdce, ale od počátku to tak nebylo. Proto vám říkám, že kdo by se rozvedl s manželkou z jiného důvodu než kvůli smilstvu a vzal si jinou, cizoloží; také ten, kdo si vezme rozvedenou, cizoloží.” Mt 19:8-9? NBK.

ÚVOD:

Kontext této debaty je Židovský Zákon, ne křesťanský život. I Mojžíš povolil rozvod, kvůli tvrdosti lidského srdce – zřejmě bylo lepší menší zlo rozvodu než větší zlo vraždy… Mějme na paměti, že i když Evangelia, popisující Ježíšovu službu a oběť, jsou částí Nového Zákona, Ježíš žil v době Staré Smlouvy – v době platnosti Mojžíšova Zákona. Nová Smlouva vstoupila v efekt až v momentě, kdy Ježíš zemřel na kříži za naše hříchy. V ten moment Bůh ZHORA roztrhl chrámovou oponu oddělující nejsvatější místo, čímž signalizoval začátek Nové Smlouvy, kdy má každý člověk k Bohu (symbolizované v chrámu nejsvatějším místem) přímý přístup – skrze Ježíše (Mt. 27:51, Jn 14:6). Proto mnoho věcí, které Ježíš řekl, je dáno v kontextu Staré Smlouvy, dívající se do budoucnosti Nové Smlouvy. A teď do detailu:

1.HISTORIE ROZVODU: 

ROZVOD = Legální rozpuštění manželského svazku.

Boží záměr pro manželství je ale jasně celoživotní pouto, které spojuje manžela a manželku do “jednoho těla.” (Mat 19:5). Rozpojení tohoto svazku je Bohu nelibé a představuje vážnou hrozbu zdravé společnosti.  Mal 2:15-16: …Ať nikdo nezachází zrádně s manželkou svého mládí. Protože Pán Bůh Izraele praví že nenávidí rozvod, protože pokrývá oděv násilím.”

Proč se Malachiáš zmiňuje o oděvu a násilí? V naší moderní společnosti, když muž žádá ženu o ruku, navlékne ji na prst zásnubní prsten. Ale ve starém Izraeli muž přikryl ženu rohem svého pláště.  (Ez 16:8; Rút 3:9). Když se muž se ženou rozvedl, místo toho, aby jeho oděv/plášť symbolizoval lásku, tak jeho oděv symbolizoval násilí. Žena byla v té době daleko vice závislá na muži než jak je to dnes a rozvodem přišla o chlebodárce. Muž rozvodem rozerval to, o čem Bůh řekl, že je jedno tělo.

Hebrejské slovo pro plášť, oděv, „lebůš“ je též eufemismus pro manželku. V tom případě se dá říci, že s rozvodem muž pokrývá svou ženu pláštěm násilí. Zároveň pokrývá násilím svůj vlastní oděv.   Když ženu opustí nebo s ní špatně zachází, tím ubližuje i sobě, protože muž a žena jsou jedno tělo (Gen 2:24).

Pavel píše v Efeským 5:28: ... Tak by muži měli milovat své manželky, jako svá vlastní těla; ten, kdo miluje svou ženu, miluje sebe.  Jednoduše řečeno, protože se „spojením“ (sex) muž a žena stanou jedním tělem, když muž je na svou ženu hodný, je hodný i na sebe. Když je na ni zlý, je zlý i na sebe. To samozřejmě platí i pro ženy, jak se chovají ke svým mužům.

Mojžíšův Zákon povoloval muži rozvést se s manželkou, když na ní shledal “nečistotu, neboli něco ostudného.” (Deut 24:1). Hlavní důvod tohoto zákona ale bylo udělat rozvod pro muže těžkým – jednak si ji nemohl už vzít zpět, pokud si ji vzal jiný muž – to by byla v Božích očích ohavnost (Dt 24:4), protože po sexuálním styku s druhým mužem by se vrátila k prvnímu, což přidávalo na překrucování Božího záměru – že muž a žena se stanou jedním tělem skrze sexuální spojení.  Proto si muž měl rozvod předem dobře rozmyslet. Dále musel udělit ženě veřejný document, “rozvodový list,” který ženě dovoloval znovu se provdat bez společenských a náboženských postihů. Rozvod nestačilo vykonat soukromě, ale před staršími města. A muž přišel o věno, které dal před svatbou do úschovy k otci své manželky.

Mojžíšův Zákon požadoval tvrdé postihy pro některé druhy “nečistoty, ostudnosti.” Cizoložství se trestalo smrtí ukamenováním (Deut22:22 - člověk si to dvakrát rozmyslel, než zcizoložil.) Pokud si novomanžel myslel, že jeho novomanželka nebyla panna, mohl vznést stížnost ke starším města, a pokud ji shledali vinnou, mohla být odsouzena k smrti (Deut 2:13-14; Deut22:21). 

I když muži bylo dovoleno rozvést se s manželkou, žena se s mužem nemohla rozvést z žádného důvodu. Umíme si ale představit, když se zlá žena chtěla rozvést, našla prostředky, jak donutit manžela, aby se s ní rozvedl. (Šalamoun: Hašteřivá žena je jako neustálé kapání… je lepší bydlet v koutku střechy než v domě s hašteřivou ženou…).  

2.ROZVOD V JEŽÍŠOVĚ DOBĚ:

V Ježíšově době panoval ohledně rozvodu zmatek. Ani rabíni spolu nesouhlasili v tom, co znamenala nečistota/ostudnost zmíněná v Deut 24:1.

Následovníci rabína Shammaie uznávali jako důvod k rozvodu pouze cizoložství. Jenže cizoložství se mělo trestat smrtí ukamenováním, a tak by rozvod byl poněkud bezpředmětný.

Následovníci rabína Hillela uznávali jakýkoliv důvod, včetně připáleného jídla.

Když farizeové oslovili Ježíše s otázkou, jestli smí člověk zapudit svou manželku pro jakýkoliv důvod (Mt 19:3), nehledali ani tak odpověď. Jejich cílem bylo, aby Ježíš proti sobě poštval zastánce té školy, kterou by odmítl. 

Ježíš samozřejmě poznal jejich úskok a uvedl věci na správnou míru: Kdo by se rozvedl s manželkou z jiného důvodu než kvůli smilstvu a vzal si jinou, cizoloží; také ten, kdo si ji vezme, cizoloží. (Mat 19:9).

Jinými slovy, kromě smilstva nebyl žádný legální důvod k rozvodu. I kdyby si manželé nebyli nevěrní, kdyby se rozvedli a vzali si jiného, páchali by cizoložství – v sexuální unii s jiným člověkem. Ježíš vrátil Zákonu zuby a připoměl nám Boží ideál pro manželství.

Slovo smilstvo (Mt 19:9) je v řečtině vyjádřeno slovem porneia, (Různé překlady to překládají též jako cizoložství, nevěra, necudnost…)  Ze slova porneia je odvozeno dnešní slovo „porno.“ Tedy důvod nebyl jen ten, že se manželka vyspala s někým jiným, to by se nazývalo cizoložstvím. Někteří komentátoři to vysvětlují jako sexuální nečistotu jakéhokoliv nezákonného sexuálního chtíče, včetně cizoložství, incestu, bestiality, atd. 

3.ABYCHOM LÉPE CHÁPALI, PROČ BŮH ROZVOD NENÁVIDÍ, MUSÍME LÉPE CHÁPAT, JAK SE BŮH DÍVÁ NA MANŽELSKÝ SVAZEK: 

1.Manželství je Bohem ustanovené spojení mezi jedním mužem a jednou ženou, když se stanou jedním tělem (Gen 2:24). Manželství není svazek mezi jedním mužem a dvěma ženami, mezi dvěma muži, mezi dvěma ženami, atd. Společnost může těmto úchylkám říkat jak chce, ale Bůh ustanovil manželství – ne lidi, a to mezi jedním mužem a jednou ženou, na celý život. Manželské spojení je svaté a založené Bohem, a nemá být rozpojené člověkem. Co Bůh spojil, ať člověk nerozděluje – Mat 19:6.

2. Ve SZ byl vztah mezi Bohem a Izraelem přirovnáván k manželskému vztahu – Bůh miloval Izrael jako “svou ženu.” Když mu byla tzv. “dcera Izraelská” duchovně nevěrná, tím, že uctívala modly, znovu a znovu, Bůh nad její nevěrou lamentoval a trpělivě jí dával další a další š

3. V NZ je láska manželů pozemským obrazem lásky Krista ke své nevěstě, církvi. (Ef 5:32).

Osobně to chápu tak, že se lidé stanou jedním tělem v momentě sexuálního spojení, tudíž každý sex mimo manželství pokrucuje toto spojení mezi mužem a ženou s hlubokými následky. Rozvod a nebo rozchod po sexuálním spojení to jedno tělo rozerve na dvě půlky. Hlavně, že společnost fandí sexu mimo manželství. Povzbuzuje k tomu mladé všemožnými způsoby. A málokdo si uvědomuje, že lidé sedli ďáblovi na lep. Tím, že střidají sexuální partnery, každé spojení svaří jejich srdce a každý rozchod  ho rozerve. Když lidé spí každou chvíli s někým jiným, jejich srdce je tím rozpojováním tak rozervané, že nakonec žádné srdce nemají. Stanou se z nich citoví mrzáci bez srdce a tím si zavírají možnost vůbec někdy činit pokání vůči Bohu a být spaseni, o schopnosti mít s někým zdravý vztah ani nemluvě.

Proč Ježíš dovolil výjimku nevěry? Protože když se člověk vyspal s někým jiným, tímto činem již de fakto anuloval své manželské spojení s láskou svého mládí. Rozvodový papír pouze pozemsky vyjádřil to, co bylo v nebi rozpojeno při sexuální nevěře. Vzhledem k tomu, že Ježíš řekl, že kdokoliv se podívá na ženu v chtíči, už spáchal cizoložství ve svém srdci (Mt 5:28), začínáme si uvědomovat, že Boží laťka je úplně někde jinde, než jak se na naše chování díváme my. Je tak vysoko, že nám nezbývá, než se vrhnout na Boží milost v Jeho Synu Ježíši, který za naše hříchy prolil svou krev.

Ale I když to Ježíš dovolil, rozvod nenařizoval. Jak známe Ježíše, upřednostňoval oproti rozvodu odpuštění.

4.BIBLE TEDY JASNĚ MLUVÍ PROTI ROZVODU I PROTI DRUHÉMU SŇATKU:

PÍSMO OHLEDNĚ ROZVODU:

Mk 10:10-11; Lk16:18.

Mt 19:9: Kdo by se rozvedl s manželkou z jiného důvodu než kvůli smilstvu a vzal si jinou, cizoloží; také ten, kdo si vezme rozvedenou, cizoloží. Kontext: doba Zákona, farizeové chtěli Ježíše nachytat, tak jim natvrdo řekl, že nejen, že žádný rozvod není správný, ale zároveň rozvedený farizej permanentně páchá v novém manželství cizoložství. Ani výjimka nevěry nedělala rozvod správným, pouze ho připustila.

Mal 2:16: Nenávidím rozvod! Praví Hospodin,  Bůh Israele. Kontext: Mal 2:13-16.

Kontext:

1. Izraelité pláčou na oltáři, proč Bůh nepřijímá jejich oběti. Bůh odpoví, proto, že se zachovávají zrádně k ženám svého mládí. Berou si „novější model“ a ke všemu pohanky. Zrazují své ženy, které s nimi sdílely svůj život, které jim dali děti a všechno, co měly. Zrazovaly své ženy, se kterými před Bohem uzavřeli doživotní smlouvu – sňatkem.  Rozvod působí násilné bezpráví a zradu vůči ženě svého mládí. Narozdíl od dnešní doby, ženy byly na muži závislé, proto se samy rozvést nemohly a o to byl rozvod krutější – s rozvodem ztratily i životní zabezpečení. Chlap je prostě vyměnil za novější model a nechal je na holičkách. Pak se divil, že Bůh nepřijímá jeho oběti.

2. Předchozí pasáž obviňuje Judu (Izrael) z nevěry k Hospodinu, Národ Juda se též duchovně s Bohem rozvedl. Vyměnil Hospodina za „modernější,“ ale pohanský model.

3. NZ důvod, proč Bůh nenávidí rozvod: křesťanské manželství má být pozemským obrazem lásky mezi Kristem a Jeho církví, jsou jedním tělem – Ef 5:31-33. Když se křesťané rozvedou, dělají Kristu a církvi velice špatnou reklamu, a Bůh to bere velice vážně!

1 Kor 7:10-11: Pro ty, kdo žijí v manželství (tj. křesťané – nevěřící by Pánovo přikázání nezajímalo), mám nikoliv své, ale Pánovo přikázání: Manželka ať od muže neodchází. Pokud přece odejde, ať zůstane nevdaná, anebo ať se smíří s manželem. Stejně tak muž ať neopouští manželku.

1 Kor 7:15: Pokud však nevěřící chce odejít, ať odejde. Bratr ani sestra nejsou v takových případech vázáni. Bůh  nás povolal k pokoji. NZ směrnice jsou platné i dnes.

5.NEJPALČIVĚJŠÍ OTÁZKA:

Znamená to, že křesťan po rozvodu již nesmí uzavřít druhý sňatek? Páchá cizoložství nebo je mu odpuštěno? (Co když si křesťan vezme křesťana, který je křesťan jen na oko? Můžou se pak rozvést?)

Zamyšlení: Opuštěná křesťanka se dvěma dětmi.  Rozvedený křesťan s dítětem. Oba s životem bojují – finančně, tíží je samota, sotva zvládají práci a výchovu potomků...  Poznali se ve sboru, zamilovali se, jejich děti si hrají, vypadá, že vše pasuje jako rukavice na ruku. Oni si myslí, že Bůh odpověděl na jejich modlitby, když mu v zoufalství samoty a boje o přežití vylévali svá srdce. Chtějí se vzít, mají vzájemné pochopení, jak je těžké být na děti sám, jak by děti zase mohly mít celou rodinu – ale ve sboru jim říkají: Nesmíte se vzít. Pokud se vezmete, pácháte cizoložství!

6. NEJDŮLEŽITĚJŠÍ OTÁZKA:

Existují Bohem dané zákony, které jsou vyšší než zákon o rozvodu? Dá se zde vůbec uplatnit zákon o rozvodu, zejména to, že rozvedený páchá cizoložství, pokud se znova ožení? Pokud zákon o rozvodu platí i zde, dá se hřích rozvodu vymazat ve jménu Krista, prošením Boha o milost, v zájmu většího dobra? Je snad špatné, že by děti matky samoživitelky a otce samoživitele získaly plně funkční rodinu?

7.  BIBLE POUKAZUJE NA SVRCHOVANOST ZÁKONA VYŠŠÍHO DOBRA:

A:  David – zachovat život bylo důležitější, než znesvětit svatý chléb ve stánku setkání.

1Sam 21:1-6; Mk 2:25: ... Copak jste nečetli, co udělal David, když měl se svými muži nouzi a hlad? (Pronásledován králem Saulem, který ho chtěl zabít). Jak za velekněze Abiatara vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i svým mužům?

B: „Sobota“, tj. den odpočinku, je pro člověka, ne aby ji člověk otročil – Mk 2.

C: Nejvyšší přikázání: Miluj svého Boha a svého bližního... V tom je naplněn celý Zákon a proroci. Každý pár, který bude praktikovat tato dvě přikázání, který miluje Boha a svého bližního, nikdy nemůže být tak sobecký, aby se rozvedl. Láska k Bohu a bližnímu jim to prostě nedovolí.

Mt. 22:34-40: Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se tam. Jeden znich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel: „Mistře, které je největší přikázání v Zákoně? Ježíš mu řekl: Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a ckou svou myslí: To je první a největší přikázání. Druhé je mu podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe. Na těchto dvou přikázáních visí celý Zákon i Proroci. 

8. ROZVOD A ŽIVOT PO ROZVODU V KONTEXTU CELÉ BIBLE:

Ez 18:21-23, 26-28:

Když se však ničema odvrátí ode všech svých hříchů, jíchž se dopustil, bude dodržovat všechna má pravidla a jednat poctivě a spravedlivě – takový nezemře, takový jistě bude žít! Žádné hříchy, jichž se dopustil, mu nebudou připomínány. Protože jednal spravedlivě, bude žít. Mám snad zalíbení ve smrti ničemy? Praví Panovník Hospodin. Nechci snad raději, aby se od svých cest odvrátil a žil?

²⁶Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a páchá bezpráví, musí zemřít. Zemře kvůli svému bezpráví, jehož se dopustil. ²⁷ Když se ničema odvátí od své ničemnosti a jedná poctivě a spravedlivě, zachrání se a bude žít. Prohlédl a odvrátil se ode všech hříchů, jichž se dopustil – takový nezemře, takový jistě bude žít.

Kontext (Exegeze): přicházející Babylónská invaze. Kdo hřeší, zemře, spravedliví budou ušetřeni, budou žít.

Hermeneutika-aplikace pro dnešek: Každý je zodpovědný za své hříchy a Bůh je milostivý k těm, kdo činí pokání a žijí spravedlivě.  Nezáleží na tom, jak dobře člověk „vyběhne,“ ale jak „doběhne.“ Všechny duše patří Bohu, každá duše se k Bohu po smrti vrátí. Duše, která zemře v hříchu zemře i duchovně. Člověk je nejen tělesná bytost, ale také duchovní, a tak zemře dvakrát. Fyzická smrt je oddělení duše od těla. Druhá, duchovní smrt, je oddělení duše od Boha – uvržením do pekla.

Když někdo žije zle, rozvede se, uzavře další sňatek, čímž páchá cizoložství (Mat 19:9) ale potom činí pokání a začne žít spravedlivě – odpustí mu Bůh i tento hřích cizoložství? (I v případě, že někdo teprve plánuje uzavřít další sňatek?)

1 Kor 7:9: Je přece lepší vstoupit do manželství, než být spalován touhou. Co je horší? Páchat cizoložství druhým sňatkem nebo neudrženou vášní za svobodna? 

Řím 3:10:

Nikdo není spravedlivý, není ani jediný... Všichni zbloudili z cesty, dočista se zkazili; není, kdo by konal dobro, není vůbec žádný. Znovu ženatý/provaný člověk není jediný, který hřeší. Všichni mají s hříchem problém. 

1 Jn 1:8-9:

Řekneme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý – odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti. Když Bohu vyznám hřích rozvodu a toho, že plánuji uzavřít druhý sňatek – odpustí mi Bůh i tohle? Pokud ano, je pravda, že už mě tedy nevidí jako rozvedeného cizoložníka, protože mi mé hříchy odpustil? 

Řím 8:1: A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši – pro ty, kdo nežijí podle těla, ale podle Ducha.  ⁵Lidé těla myslí na věci těla, ale lidé Ducha na věci Ducha. 6Tělesné smýšlení vede ke smrti, ale smýšlení Ducha k životu a pokoji.  ¹⁰A kdo nemá Kristova Ducha, ten není  jeho.

Mimochodem: Jak dostanu Kristova Ducha? Sk 20:21: Pokáním k Bohu a vírou v našeho Pána, Ježíše Krista.

Ef 1:13-14: V něm jste i vy, (když jste uslyšeli slovo pravdy, totiž evangelium o vaší spáse, a uvěřili mu) byli zapečetěni Svatým Duchem. Ten je zárukou našeho dědictví až do vyzvednutí (Kristem) zakoupeného vlastnictví.

Kdo má Kristova Ducha a zhřeší, je mu odpuštěno, když činí pokání –  1Jn 1:9 – vyznáme a opustíme své hříchy.

Pří 28:13: Ten, kdo přikrývá své hříchy nebude prospívat, ale kdokoli je vyzná a opustí je, ten obdrží milost.

Různé situace při rozvodu:

1.Dva nevěřící – není o čem debatovat, mají daleko větší problém, než rozvod – věčné odsouzení.

2.Jeden věřící, jeden nevěřící – 1 Kor 7:15 – může se rozvést, když nevěřící chce odejít. (Ale neříká, zda může vstoupit do dalšího manželského svazku).

3.Dva věřící – 1 Kor 7:10-11; Mat 19:9:

     a. pro ty, kdo ještě nejsou rozvedeni, ale chtějí se rozvést – Pánův příkaz – nerozvádět se!

     b.Pokud se rozvedli – Mají vždy žít sami?!

       9. JAK PŘEDEJÍT ROZVODU? 

 1.  „Co Bůh spojil, ať člověk nerozděluje.“ Mk 10:9. Klíčem k úspěčnému manželství je nebrat si kohokoliv, ale toho, s kým mě spojí Bůh - ke komu mě přivede Bůh. Nechat si partnera vybrat Bohem.  Samozřejmě musí být věřící a pokud nechci koketovat s rozvodem, tak by on/ona i já měli kráčet s Pánem. Když se mi někdo líbí fyzicky, ale s Pánem moc nekráčí – Pozor! Raději utéci, než bude pozdě. Nejlepší strategie – sloužit Bohu a věřit mu, že v pravý čas přivede toho pravého/pravou.

2. KRÁČET S PÁNEM, KRÁČET S PÁNEM, KRÁČET S PÁNEM.  Svatý Duch usvědčí viníka a vyřeší většinu konfliktů, takže se nemusíme donekonečna hádat, „čí je to vina,“ atd.

10. MŮŽE TEDY V DNEŠNÍ DOBĚ KŘESŤAN PO ROZVODU UZAVŘÍT DRUHÝ SŇATEK? PÁCHÁ CIZOLOŽSTVÍ NEBO JE MU ODPUŠTĚNO?

Pravidla v 1 Kor 7:10-11 a Mt 19:9 se zdají být jasná. Ale i když to na první pohled tak nevypadá, odpověď není černobílá. V žádném případě si nedovoluji schvalovat rozvod a povzbuzovat lidi k rozvodu. Bůh rozvod nenávidí. Nicméně jsou individuální případy, kde je nutno zvážit široké spektrum okolností, které k rozvodu vedly.

Připadá mi, že je to podobné  jako rovnováha mezi předurčením a svobodnou vůlí. Máme svobodu přijmout nebo odmítnout Krista, ale přitom jsme předurčeni. Z našeho pohledu se to vzájemně vylučuje, ale z božího pohledu je oboje možné, protože je Bůh všemocný, všudypřítomný, vševědoucí a není omezený časem.  V případě rozvodu - Bůh je svatý, ale i milosrdný ke kajícím hříšníkům. Viz 1 Jn 1:8-9, Ez 18, Řím 8:1...

Jakub 2:8-13: Pokud opravdu plníte královský zákon, jak praví Písmo: Miluj svého bližního, jako sám sebe, dobře děláte. (prakticky dodržujete 2. Tabulku Desatera přikázání. Když lidi milujete, nebudete jim lhát, okrádat je, závidět jim....) Jste-li však předpojatí, hřešíte a Zákon vás usvědčuje jako viníky. Kdo by totiž dodržoval celý Zákon, ale v jednom bodě selhal, provinil se ve všech. Tentýž, kdo řekl: Necizolož, řekl také: Nezabíjej. Pokud tedy necizoložíš, ale zabíjíš, přestupuješ Zákon. (Když nenávidím bez příčiny, jsem vrah (Mt. 5). Proto mluvte a jednejte jako lidé, kteří mají být souzeni podle Zákona svobody. Toho, kdo nebyl milosrdný, čeká nemilosrdný soud. Milosrdenství (Ř. „éleos“) však vítězí (triumfuje) nad soudem. (Nebo: Milosrdenství se raduje nad soudem – raduje se, protože soud nahradilo milosrdenství.)

ZÁVĚR:

Ježíš řekl Pavlovi, že křesťané se nesmí rozvádět, a pokud se rozvedou, mají zůstat sami nebo se vrátit k manželovi nebo manželce. Bůh nenávidí rozvod – je plný násilnosti, ruší smlouvu mezi mužem a ženou uzavřenou před Bohem, dělá ostudu Kristovi, protože křesťanské manželství je obraz lásky mezi Kristem a církví. Je kategoricky jasné, že rozvést se pro Křesťana (s výjimkou cizoložství) je velice špatný hřích a pokud se znova ožení/vdá, páchá cizoložství (Mt 19:9). Boží laťka pro manželství je pro lidi tak vysoká, že učedníci reagovali zvoláním: „Je-li to mezi mužem a ženou takové, je lepší se neženit!“ Mt. 19:10. A to je pravda. Je lepší se neženit, než se rozvést. Bůh nám dal takovou vysokou laťku, abychom mj. nevstupovali do manželství lehkovážně.

„Svazek tří provazů se jen tak nepřetrhne“ (Kazatel 4:12). Svazek tří provazů = muž, žena, Bůh. Udržet si dobré manželství bez Boha není lehké a většina manželství bez Boha buď skončí v rozvodu nebo nakonec pod jednou střechou žijí dva cizí lidé. Každý si žije po svém, ale pokračují v „manželství“ jen kvůli dětem, finančním výhodám...  Ale co je u lidí nemožné, u Boha je možné všechno - Mk 10:27. Bůh může spravit i to nejrozbitější manželství, když mu to oba manželé dovolí. Jediný pevný základ manželství je ale Kristus, úhelný kámen křesťanské víry. Oba manželé, ve jménu Krista, musí mít s Bohem Otcem aktivní, intimní vztah. Takové manželství funguje podle Boží vůle a nemusí se bát rozvodu.

Mocný katalyzátor, který někteří komentátoři na rozvod přehlížejí, je – Boží milosrdenství. Milosrdenství triumfuje nad soudem! (Jakub 2:13). Může tedy být, že pokud křesťan, který si zkazil život rozvodem, a zvolá k Bohu o milost, že mu to Bůh odpustí. A když mu Bůh odpustí, tak už ho nevidí jako rozvedeného, i tento hřích je smazán Kristovou krví! Dá mu Bůh potom svobodu uzavřít nový sňatek? Bojím se to říct na plnou pusu, v žádném případě rozvod neobhajuji, to bych šel proti Písmu, ale vím, že milosrdenství vítězí nad soudem. Člověk, který si skutečně uvědomí hloubku hříchu rozvodu, by z vděku vůči Božímu milosrdenství měl být přinejmenším plně odhodlán, že se rozvod již nikdy nebude opakovat. Pokud znovu uzavře sňatek, on i jeho manželka nebo ona a její manžel musí chápat, že rozvod stejně není řešení. Manželé, kteří jsou oddaní Bohu, se rozvodu bát nemusí!

© 2010 Milan Tachecí