7. Laodikea: Vlažná církev.

Tak jako u předchozích církví, Ježíš volil slova podle charakteristiky města, ve kterém se církev nacházela. Laodikea bylo město bohaté a známé pro svou výrobu léku na oči a lesklého, černého vlněného sukna. Nedaleko se nacházela Hieropolis se slavnými horkými vřídly a Kolose, známá pro svou čistou, studenou vodu.

Ježíš se představuje jako Amen, což je Starozákonní titul Boha. V Iz 65:16 se Hospodin nazývá Bohem pravdy a slovo přeložené jako pravda je hebrejské slovo amen.  K tomu se Ježíš nazývá „věrný a pravdivý Svědek.“ Ježíš je Pravda a mluví pravdu a právě se chystal sdělit Laodikejským pravdu o jejich duchovním stavu. Bohužel soběstační, sobečtí Laodikejští Jeho diagnóze nevěřili (lidé typu 2 Tim 3:1-5).

Laodikea je složené slovo: „Práva lidí.“

Laodikea je humanistický náboženský systém. Hřích se přehlíží a toleruje. Autorita Božího Slova i samotného Boha je víc a víc popírána. Protože je Laodikea církev demokratická, nerozhoduje se podle toho, co je správné v Božích očích, ale podle toho, který názor lidí je nejpopulárnější. Hlas (zbloudilé) většiny umlčí Božího služebníka. Laodikea je bohatá, soběstačná – ale odpadlá církev. V gobálu je to církev dnešní doby, doby blízko Ježíšova druhého příchodu, kdy dochází k masovému odpadání od Pravdy (2 Tes 2:3: Ř apostacía = dezerce od pravdy, ne odpadání od víry nebo od Boha). Nahromadí si učitele, kteří jim lechtají svrablavé uši - 2 Tim 4:3-4, BK.

Bláhově si o sobě myslí, že jsou tím nejlepším, čím církev kdy byla. Říkáte si, „jsem bohatá, všeho mi přibylo, a nic nepotřebuji...“ (Zj 3:17a). Jenže ani dnes nejde o to, co si lidé bláhově namlouvají, ale o to, jak to vidí Bůh. Ježíšova slova odhalují hrůznou slepotu jejich sebechvály. Jste vlažní... vyplivnu vás ze svých úst... nevíte, že jste pokroucení, ubozí, chudí, slepí a nazí! (Zj 3:16, 17b).

Co je v dnešní době Laodikejská církev? Má mnoho forem, včetně mnoha tradičních, spících denominací. K nim se přidala nová hnutí, jako je "Seeker sensitive church" = církev citlivá na hledající (Rick Warren, Saddleback v Kalifornii a Bill Hybels, Willow Creek v Chicagu) - v Česku např. "Církev bez hranic" - zamyslete se nad tím názvem - církev, kde nejsou hranice, ať si každý dělá, co chce?...  dále Emergent church = Vynořující se církev, Hnutí růstu církve a jiné post-moderní formy církve.

PÁN OZNAČIL V LAODIKEJSKÉ CÍRKVI ČTYŘI NEDOSTATKY:

1. Ztratili svou „energii“ (vv. 16-17). V křesťanském životě jsou tři „duchovní teploty“: 1. Srdce hořící pro Boha (Lk 24:32); studené srdce (Mt 24:12) a vlažné srdce (Zj 3:16). Vlažný křesťan má rád pohodlí, je samolibý, a neuvědomuje si, co mu chybí. Kdyby byl studený, alespoň by to cítil! Ať studený pramen z Kolose nebo horká vřídla z Hieropolis, než dorazily Akvaduktem do Laodikeje, byly vlažné.

Kdo je v Kristu, by měl mít dostatek důvodů, aby měl horlivého ducha (Řím 12:11). Horlivá modlitba je také důležitá (Kol 4:12). Cožpak nám nehořelo srdce, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma? Lk 24:32. Kdo chce, aby jeho srdce hořelo pro Krista, ať dychtivě studuje Písmo a žije podle něj.  Není divu, že Pavel nařídil Koloským, aby jejich list poslali také do Laodikeje! (Kol4:16).

Sami máme rádi nápoj buď horký nebo studený, ale ne vlažný a vyprchalý. Druhý zákon termodynamiky funguje tak, že „uzavřený systém“ se eventuálně ustálí a neprodukuje už dál energii. Pokud nepřidáte něco z vnějšku, systém se rozpadne a odumře. Bez ohně horká voda vychladne. Bez elektriky chladící kapalina v ledničce zvlažní. Proto ani církev nemůže být „uzavřený systém.“

Ježíš řekl: „Beze Mě nezmůžete nic" (Jn 15:5).  Církev v Laodikeji byla tak „pohodová,“ že se stala nezávislou, spokojenou sama se sebou a pohodlnou. „Nic nám nechybí,“ mysleli si. Zatímco jejich duchovní síla odumřela, jejich bohatství a vnější „úspěch“ („hlavně, ať je nás hodně“) byly ve skutečnosti jen drahé sukno přikrývající tlející mrtvolu. Vždyť docílili nemyslitelného – jejich Pán byl venku a nemohl se dostat dovnitř! (Zj 3:20). 

2. Ztratili své hodnoty (vv. 17-18a). Církev ve Smyrně si připadala chudá, ale ve skutečnosti byli v Božích očích bohatí (Zj 2:9). Laodikejští se chlubili, jak jsou bohatí, ale ve skutečnosti byli v Božích očích chudí. Proč duchovně odumřeli? Začali hodnotit své „úspěchy“ podle lidských měřítek, místo podle duchovních hodnot. V Pánových očích byli „ubozí, chudí, slepí a nazí.“

Laodikea bylo bohaté město a baknovní středisko. Zřejmě se do jejich sboru vloudil duch „Jarmarku marnosti“ a tak jejich hodnoty byly naruby. Vedení sboru se chlubilo nabitými statistikami, zatímco Ježíš řekl, že je vyplivne ze svých úst, jako člověk znechuceně vyplivne vlažnou limonádu.

Jaké jim Ježíš nabídl řešení? Kupte si „zlato přetavené v ohni!“ Tato církev ironicky potřebovala nějaké zkoušky, pronásledování, aby vyšli ze svého pohodlí (1 Pet 1:7) a byli přetaveni v jejich „ohni.“ Bohužel je to tak s většinou křesťanů – nepřerovnají si své priority, dokud nejsou v ohni utrpení.  No a tak i dnešní doba je vlastně pro církev nadějná – čím těžší doba, tím spíš se církev probere ze své letargie. 

3. Ztratili svou vizi. (18b). Laodikejští byli „slepí.“ Nebyli schopní vidět realitu, tj. realitu duchovní. Střádali si kočičí zlato a žili v ráji hlupáků. Byli pyšní na církev, kterou se Pán chystal odmítnout. Apoštol Petr učí, že pokud věřící v Kristu duchovně neroste, jeho duchovní oči ztrácejí zrak (2 Pet 1:5-9). Špatná duchovní dieta kazí zrak podobně, jako nedostatek vitamínu A kazí naše oči.

A tak Laodikejští nebyli schopni vidět se podle reality. Ani neviděli, že jejich Pán stojí vně jejich církve. Ani neviděli dveře příležitosti. Byli tak zaneprázdnění budováním SVÉHO KRÁLOVSTVÍ, že zvlažněli.

Jaký lék jim Ježíš nabídl proti jejich slepotě? Nebeské oční kapky. Ironicky, Laodikea byla známá také pro své oční kapky, ale duchovní oční kapky se v lékárně koupit nedaly. Musíte ke svému Lékaři (Jn 9), a podrobit se Jeho léčbě, a pak se o svůj Zrak náležitě starat.

4. Ztratili své oblečení (vv 18b-22). Jako císař pán bez šatů v povídce Hanse Christiana Andersena, tito křesťané si mysleli, že byli oblečeni do drahého hávu, zatímco byli v Božích očích úplně nazí! Nahý člověk je člověk poražený a zostuzený ( 2 Sam 10:4, Iz 20:1-4...).  Laodikejští si mohli na trhu koupit vlněné oblěčení, ale to nevyřešilo jejich skutečnou potřebu. Potřebovali bílý oděv Boží spravedlnosti a milosti – Zj 19:8. Spásou je nám dána Kristova spravedlnost, ale posvěcení znamená, že Jeho spravedlnost je do nás vložena, a stane se částí našeho charakteru a chování!

Tato církev jako jediná nedostala vůbec žádnou pochvalu.  Samozřejmě Laodikejští nelenili ve vychvalování sebe samých! Mysleli si, že je v nich Bůh oslavován, zatímco mu dělali ostudu, jakoby chodili kolem nazí.

Pán uzavřel svůj list Laodikejským třemi důraznými prohlášeními:

1. „Všechny, které miluji, kárám a vychovávám.“ (Zj 3:19). Ježíš je stále miluje, i když jejich láska k Němu zvlažněla. Jako důkaz Jeho lásky k nim se chystal je kárat a vychovávat (Pří 3:11-12; Žid 12:6). Bůh dopustí, aby jeho církve procházely zkouškami, aby se z nich stalo to, co On pro ně připravil.

2. „Proto buďte horliví a čiňte pokání.“ (Zj 3:19b). Museli se odvrátit od své pýchy a pokořit se před Pánem. Potřebovali rozdmýchat ten „vnitřní oheň“ (2 Tim 1:6) a kultivovat hořící srdce.

3. Pán jim dává pozvání – Zj 3:20-22). Často používáme tyto verše, když svědčíme ztraceným, ale přímý kontext platí pro křesťana. Pán totiž nebyl uvnitř Laodikejské církve, ale venku! A hovořil k jedincům, ne k celému sboru:  „Kdokoliv uslyší můj hlas a otevře mi dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se Mnou (v. 20). Ve svém listě do církve v Sardis Pán oslovuje malý věrný pozůstatek. Zde už zbyli jenom jedinci! Ale i tak, "Bůh plus jeden jsou většina" a Bůh může v církvi udělat velké věci i skrze jediného člověka. Všimněme si, že jídelna ve v. 20 se stane trůnním sálem.

Kristus nebyl netrpělivý. Stojí, „ťuká“ skrze okolnosti a volá skrze Své Slovo. O co Mu jde? O společenství, o touhu lidí „přebývat v Kristu.“ Laodikejští nic nepotřebovali, ale neměli s Kristem společenství a tak z Něho ani nečerpali Jeho sílu. Měli úspěšný „program,“ ale to není ovoce, které roste z „přebývání v Kristu“ (Jn 15:1-8).

Závěr:

Přebýváním v Kristu a společenstvím s Ním teprve nacházíme skutečné vítězství a stávají se z nás ti, kteří vytrvají až do konce, kde na nás čekají odměny slíbené v těchto listech. Těchto sedm listů jsou Boží rentgenové paprsky, ve kterých máme přezkoumávat naše vlastní životy a církve. Na svět přichází soud, ale začíná právě s Jeho církví (1 Pet 4:17). A tak zde nacházíme povzbuzení i napomenutí. Bůh nám pomáhej, abychom i dnes slyšeli, co Duch praví církvím i jedincům!

© 2009, 2013 Milan Tachecí