Praktická víra:

ÚVOD:  Toto jsou poznámky z Biblické pro muže, časem je víc propracuji, ale i tak je zde užitečný materiál na utužení naší víry. V době, kdy je církev přeplněná tělesnými křesťany, kteří rádi slyší o Boží lásce a milosti, ale už ji neradi projevují druhým a také je moc nezajímá Svatost, ve které mají křesťané žít (1 Pet 1:16), jsou takové poznámky nanejvýš potřebné. Na jedné straně mince je Boží láska a milost, ale nesmíme zapomínat na druhou stranu mince – Boží Svatost a Spravedlivý Soud. I křesťané budou souzeni u Kristovy soudní stolice. Bůh trestá ty, kteří žijí bezuzdně – 1 Kor 11:30-32 – dokonce nemocí a u obzvlášť nenapravitelného nekajícníka i předčasnou smrtí. Proto nezneužívejme Boží milost a nebuďme líní podřizovat své tělo Duchu. Proto musíme být Bohu věrní, nenaletět svému podvodnému srdci a budovat sebekázeň. Žít tímto způsobem nemůžeme z vlastní síly, ale když přebýváme v Kristu – Jn 15.

Ve 4. Knize Mojžíšově (Numeri) kapitoly 22-24 je zaznamenán příběh rozporuplného člověka Baláma. Ano, to je ten, ke kterému Bůh musel promluvit skrze osla. Pokud se dá o někom říci, že „sedí zadkem na dvou židlích,“ tak Balám to znázornil do maxima. Chuck Smith má na tento příběh varovný komentář: „Balám byl podivný a rozporuplný biblický charakter. Na jedné straně byl zaklínač, který provozoval čarodějnictví a další okultní praktiky. Na druhé straně měl určitý druh vztahu s Bohem – mluvil s Ním a Bůh promlouval k němu. Je to zajímavé, ale divné. Bůh si ho použil pro svoje účely; ale nakonec Balámovo promlouvání s Bohem mu nebylo k ničemu. (Viz 2 Pet 2:15, Juda 11, Zj 2:14). 

Zajisté jsme viděli různé lidi, kteří se pouští do pořádně špatných věcí, a stejně si je Bůh v určitý moment použije. U Soudu budou ti, kteří se budou obhajovat, že konali zázraky ve jménu Ježíše a On odpoví: „Nikdy jsem Vás neznal.“ (Mt 7:21-23). Nadpřirozené schopnosti a projevy nejsou důkazem vztahu s Bohem; takovým důkazem je ovoce Ducha.“ (Gal 5:22-23). 

Protože žijeme v „posledních dnech,“ je na místě, abychom byli obzvlášť obezřetní a ve své víře disciplinovaní. ( To znamená bdělí a ne líní J. Ďábel bude svými lživými zázraky svádět celý svět, a vlastně už svádí, o čemž svědčí např. hlediště plná desetitisíců naivních lidí, kteří se „chodí podívat“ na „cestovní uzdravovače, proroky a kazatele,“ kteří hází po lidech „oheň svatého ducha“ a lidi padají na zem a třesou se, jakoby měli padoucnici. Hello? Jak může člověk po někom hodit „Božího Ducha? Nepíše se snad v Písmu, že Duch uděluje Dary, JAK SÁM CHCE?! (1 Kor 12:11).  Navíc je nanejvýš zajímavé, že na YOU Tube můžete najít videa pohanských praktik, kde se lidé také takhle třesou – ne pod vlivem „ohně svatého ducha,“ ale „ohně Kundalini,“ tj. démona!

http://www.youtube.com/watch?v=eBpw2oQrvMM

http://www.youtube.com/watch?v=BCcGaTRwG_4&;feature=endscreen&NR=1

2 Tes 2:3, NKJ: Nedejte se podvést: Ten Den nepřijde, dokud nenastane odpadání od pravdy... Řecké slovo apostacía ve 2 Tes 2:3 doslova znamená „dezerce od pravdy,“ ne odpadání od víry, ne odpadání od Boha. Doba před příchodem Krista nebude doba prázdných kostelů, ale bude charakterizována církvemi plných lidí, kteří opustili pravdu, následují podvodné duchy a zabývají se naukami démonů (1 Tim 4:1).

Základní výzva od Boha pro člověka je totiž to, jestli bude nebo nebude milovat Pravdu. Pravda je jenom jedna. Říkat, že „každý má svou pravdu,“ je nesmysl, jako kdybych řekl, „ta bílá zeď je pěkně černá.“ Pravda je jenom jedna, jako je bílá bílá a ne černá. Když si dva lidé odporují, nemohou mít oba „svoji pravdu.“ Mají každý svůj názor, ale to není to samé jako pravda. Pravda je jenom jedna. Člověk, který miluje pravdu, musí eventuelně dojít k poznání Boha. Člověk, který nemiluje pravdu, Boha nikdy nepozná, i kdyby chodil celý život do nějakého kostela. V kostele jsou přece věřící i nevěřící. Podobenství o pšenici a koukolu v Mt 13 to jasně vysvětluje. 

Ale než abychom studovali ďábla a démony, kteří si pěstují v církvích „koukol,“ soustřeďme se raději na to, jak co nejlépe budovat svůj charakter k podobě našeho Pána Ježíše Krista, abychom neodpadli zpátky do světa a nenechali se ďáblem okrást o nebeské odměny. 

1. Věrnost Bohu  

2. Pozor na vedení vlastním srdce (“já si myslím“)

3. Sebekázeň

1. Věrnost Bohu: 

1a: Bůh odměňuje věrnost:  2 Letopisů 15:3, NKJ: .... Slyš mě, Aso.... Hospodin je s tebou, dokud  ty jseš s Ním. Když ho budeš vyhledávat, nechá se ti najít; ale když ho opustíš, On opustí tebe...

– král Asa, (k Němu i k lidem).

2 Letopisů 16:9, NKJ: Neboť oči Hospodinovy procházejí tam a zpět celou zemí, aby ukázoval svou sílu při těch, jejichž srdce jsou mu věrná.

Jinými slovy: Kdo je Bohu věrný, za ním stojí Boží síla! Za to snad věrnost Bohu stojí, ne?!

2 Let 15: Dokud král Asa spoléhal na Hospodina a věrně mu sloužil, Hospodin byl s ním. Lid to viděl, a pod vedením krále Asy se ve velkém množství navrátil k Hospodinu.  V 19: A nebyla žádná válka až do 35. roku Asovy vlády.  Odměnou věrného krále, kterého národ v té věrnosti Bohu následoval, byl mír a prosperita.

Ale Bůh dovolí, aby naše víra i věrnost byla testována.

1b: Boží lid doplácí na nevěrnost:

2 Let 16: Ve 36 roku Asovy vlády přišel TEST – invaze Severního království. Asa udělal tragickou chybu. Místo spoléhání se na Hospodina, začal se spoléhat na „vedení vlastním srdcem.“  Dlouhá léta míru a prosperity způsobila, že zlenivěl ve svém vztahu k Hospodinu. Začal problém řešit jen podle svého rozumu, ne podle Božího vedení, které už nehledal. Výsledek byl katastrofální – tedy duchovně katastrofální. Zatímco na pohled Asa uspěl se svým plánem a mohl se plácat po zádech, jak to dobře vymyslel – zapoměl na tu nejdůležitější věc – svůj vztah s Bohem. A ten zde velice utrpěl, protože se k Němu Asa neobrátil. 16:9b: ... v tomto jsi jednal bláhově, proto od teďka budeš mít války. Asa udělal chybu, že se přestal spoléhat na Hospodina a místo toho se spoléhal na diktování svého srdce. Stálo ho to mír a prosperitu. Ale – Asa mohl činit pokání a opět věrně hledat Boží vedení. A opět mohl být Hospodin s ním. Bohužel, jak to s lidmi často bývá, nezvládnutý TEST byl pro Asu otočným bodem – Asa tento test nezvládl, protože už nejspíš byl otočen k Hospodinu zády. TEST odhalil aktuální postoj Asova srdce vůči Bohu - zapoměl na Něj! Nakonec se Asa neobrátil k Hospodinu ani v nemoci, která nejspíš byla výchovná lekce od Hospodina, s cílem nápravy. Eventuelně na to doplatil i svým životem.

Bůh neodpoví na dotazy nevěrných a sám je proti nim: Ez 14:3-8.

1c: Boží lid doplácí na pakty s bezbožníky:

2 Letopisů kapitoly 17 a 18. Král Jehošafat byl Bohu věrný a tak mu Bůh žehnal. Prosperoval.  Nepřátelé s ním uzavřeli mír, nebyla válka a Jehosafat vybudoval miliónovou armádu.  Jehošafat byl Bohu věrný – ale – udělal hloupou chybu.  Také se dal unést diktováním svého srdce a oženil svého syna Jehorama, následníka trůnu, s Ataliou, bezbožnou dcerou bezbožného krále  Achaba (18:1). Achab uvedl modlářství Izraele do vysokých obrátek tím, že si vzal nechvalně známou Jezábel, fénickou princeznu, která svedla Severní království do oplzlého uctívání Bála a Ištarty. Nevím, co to zbožného Jehošafata napadlo, oženit svého syna s dcerou Jezábel a Achaba.  Můžeme jenom konstatovat, že i nejvzornější Boží dítě je schopné udělat tragickou chybu.... která pak vede k dalším chybám.  Nakonec Atalia málem vyhladila všechny potomky krále Davida (2 Král 11:1-3), ze kterého měl vzejít Kristus. Kdyby našla i malého Joaše, Satan by docílil svého – nemohl by se narodit Mesiáš, Kristus. To vše za jedinou, ale obrovskou chybu – když Jehošafat oženil svého syna s Achabovou dcerou Ataliou.

V k. 18 Jehošafat též mohl přijít o život – v důsledku aliance s prohnaným Achabem. 2 Let 18:29: A král Izraele (Achab) řekl Jehošafatovi: „Já se do bitvy přestrojím, ale ty běž ve svých (královských) róbách....“ Hello?! Jinými slovy: Já se schovám, ale ty buď Syřanům dobrou návnadou.  Syrská strategie k vítězství byla za každou cenu zabít nepřátelského krále – což silně demoralizuje nepřátelskou armádu. A Achab jim nastrčil Jehošafata. Moc prima spojenec, že. Kdyby Bůh nezasáhl, Jehošafat by doplatil na pakt s bezbožným Achabem svým životem. A Achab pak mohl skrze svou dceru Ataliu ovládat Jižní Království (2 Ki 8:18).

 Podívejme se, co o paktu s bezbožníky říká Bůh v Novém Zákoně: 2 Kor 6:14-18, NKJ: Nebuďte nepřiměřeně spřaženi s nevěřícími. Protože jaké společenství má spravedlnost s bezprávím? A jaké spojení má světlo s temnotou? A v čem se může shodnout Kristus s Beliálem? Nebo co má věřící společného s nevěřícím? A jaký soulad má Boží chrám s modlami? Protože vy jste chrámem živého Boha.  Jak Bůh řekl: „budu v nich přebývat a kráčet mezi nimi. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.“ Proto „vyjděte z jejich středu a buďte oddělení, praví Pán. Nedotýkejte se ničeho, co je nečisté a já vás přijmu.“ „Budu vám Otcem a vy budete Mí synové a dcery, praví Pán Všemohoucí.“

Nemáme se ani dotýkat ničeho, co je nečisté. Pokud si to nevezmeme k srdci, vemte na to jed, že vám to pošpiní duši, i když se budete vymlouvat, že na vás to neplatí.

1 Kor 15:33-34, NKJ: Nenechte se podvést: Špatná společnost korumpuje dobrý charakter. Probuďte se ke spravedlnost, a nehřešte; protože nekteří nemají poznání boha. To říkám k vaší ostudě.

2. Pozor na vedení vlastním srdcem (“já si myslím“):

1.Nenech se vést svým srdcem, nech se vést Bohem! Vedení/představy svého zlého srdce:

Dt 29:19, NKJ/KJ: ... aby se nestalo, když uslyší slova této kletby, aby si v srdci nežehnal tím, že si řekne: „budu mít pokoj, i když následuji vedení/představy svého srdce – jakoby se opilec mohl započíst mezi střízlivé.

Jer 3:17:  A v ten čas budou nazývat Jeruzalém Pánovým trůnem; a všechny národy budou k němu shromážděny, k Pánově jménu, k Jeruzalému: a už nikdy nebudou kráčet podle vedení/představ svého zlého srdce.

Jer 7:24: ...kráčeli podle rad a představ svého zlého srdce, a šli zpátky, ne dopředu.

Jer 11:8: Přesto neposlouchali, ani nenaklonili ucho, ale každý kráčel podle vedení/představ svého zlého srdce; proto na nich vyplním všechna slova této smouvy, která jsem jim nařídil; ale oni je neplnili. -kletby –Deut 27:14-26, 28:1-14; 15-58.

Jer 16:12: ...kráčejí každý podle vedení/představ svého zlého srdce, aby mě nemuseli poslouchat.

Člověk buď poslouchá Boha nebo své srdce!  Jaký je zdroj našeho vedení? Duch? Nebo srdce? Kdo smýšlí a žije tělesně sotva může rozlišit vedení Duchem od vedení srdcem. Proto si člověk často plete vedení Duchem s vedením srdcem. Jak může člověk smýšlet a žít duchovně? Musí se živit duchovním chlebem – Božími slovy, tj. studováním Bible. Z toho pak vyplývá správná modlidba a Biblické společenství s Otcem – to se děje nejvíc právě, když čtete Jeho Slova. Bez denního pojídání duchovního chleba je člověk duchovně slabý a ztrácí duchovní zrak. Pak si plete vedení Duchem s diktováním svého srdce, které má tělesné sklony.

Jer 23:17:  Říkají těm, kteří mnou opovrhují, „Hospodin řekl, budete mít pokoj;“ a všem, kteří kráčejí podle vedení/představ svého srdce, „žádné zlo na vás nepřijde.“  Tito lidé raději věřili představám svého srdce, místo aby věřili Bohu, který je varoval. Nechali si od ďábla přemalovat realitu podle „ďáblovy vůle.“ 

Jer 17:9-10, NKJV: "Srdce je podvodné nade všechno, a zoufale zlé; kdo ho může znát? 10 Já, Hospodin, prohledávám srdce, testuji mysl, a dám každému člověku podle jeho způsobů, podle ovoce jeho skutků. Mt 7:15, 20.

Bohužel i v církvích se lidé nechávají vést svým (podvodným) srdcem („já si myslím,“ místo: „Je psáno“ (v Bibli). Člověk sedí na trůnu svého života a tvoří si boha ke své podobě, podle představ svého srdce. Ježíš nepřišel, abychom se všichni hlavně cítili dobře, ale aby nás zachránil od Božího soudu nad našimi hříchy. Věrné křesťanství bylo v dějinách posledních 2000 let mnohdy pronásledováno. Tělesný cíl „cítit se dobře“ je zaručený návod, jak v kritické zkoušce zradit Krista. Lidé chtějí, aby jim Kristus žehnal, ale nechtějí pro Krista trpět. Motto mladé generace: „Chci se hlavně bavit,“ vede k duchovnímu fiasku. Bible nás vyučuje sebekázni a zdrženlivosti, což vyžaduje také dělat věci, které mě nebaví – ale budují můj charakter – Řím 5:3-5; Sk 24:25; 1 Kor 7:5, 9; Gal 5:23; 1 Ti 2:15; 2 Tim 3:3; 2 Pet 1:6. Bůh chce, abych měl dobrý charakter, ne abych se dobře bavil. Mt 24:11: Povstane mnoho falešných proroků a svedou mnohé...

Musíme Bibli dobře znát, jinak něčemu naletíme. Poslední stádium učení je začít to vyučovat. Každý křesťan by měl být schopen šířit evangelium a vyučovat alespoň základní Biblické pravdy. Veškerá teologie se musí měřit celou Biblí, ne pár verši vytržených z kontextu. Názory nebo zkušenosti člověka, jakkoliv líbivé, nemohou mít vyšší autoritu než Boží slovo.

„Bůh mi řekl:“

Mnoho křesťanů se dnes nechává ošálit svým srdcem a myslí si, že k nim promluvil Bůh. Když někdo často říká: „Bůh mi řekl,“ je pravděpodobné že ten bůh bylo vlastně jen jeho podvodné srdce. Neříkám, že Bůh nemůže k člověku promlouvat, samozřejmě promlouvá – ale ne v případě, když se pak to, co mu „bůh řekl“ nevyplní. Dělají pak z Boha lháře, ze sebe hlupáka a vlastně falečného proroka. Ve Starém Zákoně se falešní proroci trestali ukamenováním. I když dnes žijeme v době milosti, ani tak falešní proroci neujdou Božímu soudu.

Ještě jednou - Mt 24:11: Povstane mnoho falešných proroků a svedou mnohé... Ježíš měl dobré důvody nás takto varovat. Ta doba už začala a církev se hemží falešnými proroky. Je jich mnoho a svádějí mnoho lidí. Pro vaše hlubší studium zde uvádím verše, které si rozhodně prostudujte, abyste viděli, jak se Bohu falešní proroci hnusí. V Bibli je mnoho pasáží o falešných prorocích, uvádím alespoň tyto: Eze 13:1-9, 17-18; Jer 14:14-16, 23:16, 30-32, 29:8-9....

   3.  Sebekázeň:

Sebekázeň je nespodléhání se na vedení mého podvodného srdce, abych něčemu nenaletěl. Sebekázeň je „přebývat v Kristu“ – Jn 15:5-9, a tím žít podle Božích Pravd zaznamenaných v Bibli.  Sebekázeň za nás neudělá Bůh, musíme pro to něco dělat  – ale v Boží síle, ne ve své. Čím víc jsme v Bibli a  „přebýváme v Kristu,“ tím to jde líp. Nemodli se, např. „Bože, odejmi ode mne chlast,“ ale „Bože, PŘESTANU chlastat, protože Tě miluji nebo se Tě alespoň bojím!“ Člověk se zbaví špatného zvyku, když se vrátí do reality. Nikdo ten chlast, drogy, porno, atd. NEPOTŘEBUJE!

A: Ďábel nedisciplinovanému člověku postupně a nepozorovaně přemaluje realitu, aby uvěřil jeho lžím.

B: Člověk se přestane bát Boha a čím víc hřeší, tím hlouběji se ta neřest vrývá do jeho mozku – tak vzniká závislost.

C: Zlomit špatný zvyk trvá 28 dní. Musíš 28 dní ZA KAŽDOU CENU VYDRŽET to nedělat. Pozor na absťáky = urgentní nutkání naplnit tu „potřebu,“ kterou NEPOTŘEBUJEŠ. Stojí to za tu dřinu. ČÍM DÉLE TO NEDĚLÁŠ, TÍM JE SNADNĚJŠÍ TO NEDĚLAT - rýhy té závislosti v mozku začnou slábnout. Člověk však musí být do konce života pořád ve střehu a nezahrávat si s pokušením – nevystavovat se situacím a prostředí, kde to pokušení je.  Jób 31:1-4, NKJ: Udělal jsem smlouvu se svýma očima; proč bych měl pomýšlet  na panu? ²Protože jaký máme úděl od Boha shora, a jaké dědictví od Všemocného na výšinách? ³Není to snad zničení zlého a pohroma pro ty, kdo mají ve zvyku konat nepravost?  ⁴Cožpak On nevidí moje způsoby a nepočítá každý můj krok?  Heb pa’al = dělat něco systematicky, ze zvyku. Tudíž i návykovost.  „Odměna“ návykovosti = 1. Zkažený život; 2. Boží soud.

Někdo může mít tu závislost už tak silnou, že mu připadá, že není schopen jí oddolat. ALE JE SCHOPEN JÍ ODDOLAT – musí však ZMĚNIT STRATEGII, pokud to, co teď dělá, nefunguje. Třeba vyhodit počítač, jako to udělal Kirk Cameron ve filmu Ohnivzdorný. Nebo si vzít delší dovolenou a odejít z prostředí, kde je člověk zvyklý provozovat zvůj návyk. 

Návykovost = neuhasitelná žízeň chtíče, který byl člověk líný ovládat. „S jídlem roste chuť.“ Např. porno - perverzní pojetí sexu se časem stupňuje. Masový vrah Ted Bundy se začal BAVIT s pornem, a když už ho po létech ani to nejperverznější porno nebavilo, začal se BAVIT perverzním zabíjením. I když ne každý skončí jako Ted Bundy, stejně bude mít časem perverzní názory a tvrdé srdce! (Řím 1:18-32). Pokud člověk neovládá svůj chtíč – chtíč ovládne jeho  (Jk 1:14-15, 21-27) - výsledný hřích ho zatvrdí a oddělí od Boha.  

Závěr:  1. Bůh odměňuje věrnost. 2. Nemůžeme spoléhat na vedení svého srdce. Srdce je podvodné nade všechno, a zoufale zlé... Musíme spoléhat na Boží vedení skrze Písmo, společenství s Otcem a vedení Svatým Duchem – Jn 16:13. 3. Prvních dvou bodů dosáhneme bodem 3. – Sebekázní si nenecháváme od ďábla přemalovat realitu. Sebekázní posilujeme náš duchovní život podle Boží vůle a podřizujeme mu tělesné chtíče. Pak nás srdce neošálí.  Gal 6:7-10, Ef 6:10-18, Lk 12:8-9. Dnešní církev má laťku proklatě nízko – 2 Tes 2:3. Jsme ochotni si ji sami zvednout zpět na Biblický standart?!  Buďte svatí, protože Já Jsem svatý! Lev 11:44-45, 1 Pet 1:16. To jde jenom, když „přebýváme v Kristu,“ ne ve „větší milosti,“ ani ne v zákonictví!