Hyper-kalvinsita si též myslí, že „přijetí daru je práce,“ a proto pak učí, že člověk ani není schopen spásu přijmout. Z toho pak vyplývá hyper-kalvinistický pojem „vyvolení“ které musí být logicky následováno „omezeným smířením,“ že Ježíš nezemřel za všechny lidi.

Když však nějaký dobrák zachrání chudáka před exekucí tím, že zaplatí jeho dluhy, práci vykonal ten, kdo ty dluhy zaplatil. To, že chudák přijal jeho štědrý dar, není práce, ale pouhé přijmutí daru. Chudák pro ty darované peníze nepracoval. Kdyby přijetí daru byla práce, pak by to odporovalo Ef 2:8-9, kde Pavel učí, že spása není ze skutků, že je to dar, který se přijímá vírou (ne „vyvolením“). Evidentně apoštol Pavel nepovažoval přijetí daru za skutky (práci), protože učil, že spása není ze skutků, že je to dar. Z Ef 2:8-9 též vyplývá, že Pavel považoval duchovně mrtvého člověka za jinak dostatečně živého na to, aby byl schopen dar spásy přijmout – k čemu by bylo učení o daru spásy, kdyby ho nikdo nemohl přijmout.

B. Bůh je svrchovaný, tudíž člověk nemůže mít svobodnou vůli. Svobodná vůle člověka by prý omezila Boží svrchovanost, což je pro hyper-kalvinistu nemyslitelné.

B-1. I zde se taková „logika“ dopouští porovnávání hrušek s jablky.  Kdybych následoval tuto „logiku,“ že “nic nemůže omezovat Boží svrchovanost, aby Bůh byl vskutku svrchovaný,“ jak potom hyper-kalvinista vysvětlí, že je je řada věcí, které ani svrchovaný Bůh nemůže dělat – např. lhát, spáchat cizoložství, krást, odsoudit nevinného, vraždit... Je zjevné, že samy šlechetné Boží vlastnosti „omezují“ jeho svrchovanost. Kdo se chce ale až takhle „rýpat“ v Boží svrchovanosti? Bůh je svrchovaný a hotovo. To ale neznamená, že svou svrchovanost ješitně prosazuje za každou cenu!  V záchraně člověka nejde o Boží svrchovanost, ale o to, co Bůh chce – aby všichni došli pokání (2 Pet 3:9; Řím 2:4).  

B-2. Člověk prý ztratil svobodnou vůli po Pádu Adama a Evy do hříchu. Ale Gen 9:6: Kdo prolije krev člověka, člověkem jeho krev bude prolita; protože Bůh stvořil člověka k obrazu svému. Jak 3:9: ...lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě.  I po pádu Adama a Evy do hříchu se Bůh odvolává při ustanovení po-potopního řádu na to, že člověk byl stvořen k Jeho obrazu. Proč by to zmiňoval, kdyby to už nebylo aktuální?!  Podobně Jakub píše, že stejným jazykem, kterým žehnáme Bohu, tím samým jazykem proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě. Jakub zjevně nemluvil o tom, že proklínáme Adama a Evu, ale lidi, které známe. Samozřejmě člověk ztratil hříchem svatost a tím společenství s Bohem, ale neztratil úplně všechno, s čím ho Bůh stvořil, jako např. svědomí, svobodnou vůli a duši.  Když se nenecháte zmást hyper-kalvinistickým učením, že člověk nemá svobodnou vůli, potom nemusíte například složitě vysvětlovat, že „všichni“ neznamená všichni a „svět“ neznamená svět.

B-3. I když je Bůh samozřejmě svrchovaný, rozhodl se dát člověku svobodnou vůli, aby ho člověk mohl milovat – dobrovolně. Aby člověk mohl milovat, musí se k tomu rozhodnout dobrovolně. Z toho vyplývá, že musí mít svobodnou vůli. I za cenu toho, že mnozí lidé se prosazením své svobodné vůle rozhodnou opačně.

B-4. Právě svobodná vůle člověka dělá svrchovaného Boha svrchovaným Bohem. Leckterý tyran dovede být svrchovaný, když jeho poddaným nic jiného nezbývá, ale Bůh je svrchovaný NAVZDORY naší svobodné vůli - protože je všemocný Bůh.

B-5. Ani Kalvín neučil, že člověk ztratil svobodnou vůli:

„Jako spravedlivé potrestání zlých, potom co si sami zavřeli své oči, Bůh učiní jejich srdce tupé a těžké,   a tudíž, vidouce, nevidí.“ (CHAPTER IV.: THE KNOWLEDGE OF GOD STIFLED OR CORRUPTED, IGNORANTLY OR MALICIOUSLY. - John Calvin, The Institutes of the Christian Religion [1537]).  V kontextu chápeme, že zlí nejsou ti „nevyvolení,“ nýbrž ti, kdo si zavírají oči – svévolně, projevem svobodné vůle (viz Jn 3:19-20).

B-6. Bůh zvolal skrze Ozeáše 4:6: „Můj lid zaniká pro nedostatek poznání... protože jste odmítli poznání, tak vás také odmítnu... zapoměli jste zákon vašeho Boha.

Apoštol Pavel zmiňuje v Řím 1:21, 28 podobný princip – lidé znali Boha, ale nestáli o to, aby si poznání Boha uchovali, jejich pošetilá srdce byla zatemněna a proto je Bůh vydal zvrhlé mysli!  Tito lidé ztratili poznání Boha svévolně, projevem své svobodné vůle – nechtěli, aby jim Bůh mluvil do jejich hříšného života. Například v těchto verších (1 Tim 4:1, 5:12, 6:10, 6:20-21) lidé opustili víru (vysvětlení proč naleznete v Lk 8:13) – ne proto, že je Bůh „nevyvolil,“ ale proto, že se tak svévolně rozhodli – svobodnou vůlí. Proto je Bůh bude soudit spravedlivě – za to, co si svobodně vybrali, ne za to, že je „nevyvolil,“ a ne proto, že je svrchovaný a „může si dělat co chce.“

B-7. Pokud člověk nemá svobodnou vůli, pak by vskutku spása byla jen pro ty, které si Bůh „vyvolil.“

Podle výše i níže uvedených veršů však vidíme, že člověk neztratil svobodnou vůli ani po pádu do hříchu. A Biblické „vyvolení“ bere v úvahu lidskou svobodnou vůli! Z toho vyplývá, že přijmout spásu může každý a tudíž omezené smíření, jako i jiná učení hyper-kalvinismu, je nebiblické. Je smutné, že někteří hyper-kalvinisté pod tlakem Biblických pasáží jasně prokazujících svobodnou vůli člověka - i ohledně spasení, se uchýlí k „double-speak.“ Zjednodušeně řečeno, oni říkají: „Člověk má svobodnou vůli, ale nemá svobodnou vůli.“ Osobně věřím, že Bůh napsal Bibli pro každého a ne jen pro pár „vyvolených mudrců,“ tak pro nás prostomyslné, člověk buď má a nebo nemá svobodnou vůli a hotovo. Ne, že mu ji po pádu Adama zbylo jen trošku nebo vůbec nic a podobné nesmysly. A jak čteme Písmo, tak vidíme, že je protkané nejen důsledky, ale i projevy svobodné vůle člověka i po pádu Adama.

Jn 7:17, NBK: Bude-li někdo chtít konat jeho vůli, pozná, je-li to učení z Boha, nebo zda mluvím sám za sebe.

Lk 7:30, NKJ: Ale farizeové a znalci Zákona odmítli Boží vůli pro sebe, nenechali se jím pokřtít. Snad budete souhlasit, že když farizeové odmítli Boží vůli pro sebe, tak měli také možnost ji přijmout.  

Gal 6:7-8: Nepleťte se, Boha nikdo neošálí. Člověk sklidí to, co zasel. Kdo zasívá pro své tělo, sklidí z těla záhubu; kdo zasívá pro Ducha, sklidí z Ducha věčný život. Člověk nesklidí, co Adam zasel, ale co každý člověk konkrétně zaseje pro sebe. A kontext se jasně dotýká spásy.

2 Kor 5:20: ... prosíme vás, usmiřte se s Bohem – proč by je Pavel prosil, kdyby to na nich nezáleželo?!

Deut 30:19 – vyberte si život! Proč by to Bůh říkal, kdyby si lidé nemohli vybrat, protože už jsou „vyvolení a nevyvolení?“