ZÁKLADY DUCHOVNÍHO RŮSTU KŘESŤANŮ – 2:

Jak svědčit členům rodiny

Zde je několik rad, které vás mohou uchránit od spousty zármutku. Jako nový křesťan jsem některým lidem duchovně uškodil, protože jsem se choval jako slon v porcelánu. Nutil jsem mámu, tátu a mnoho kamarádů, aby se „rozhodli pro Krista.“ Byl jsem upřímný, zapálený, láskyplný, laskavý a hloupý. Nechápal jsem, že spasení se nedá dosáhnout „rozhodnutím,“ ale jen pokáním, které je od Boha (2. Timoteovi 2:25). Bible učí, že k Synovi může přijít pouze ten, koho Otec „přitáhne“ (Jan 6:44). Pokud z člověka dostanete rozhodnutí, ale přitom nezažil usvědčení z hříchu, téměř   s naprostou jistotou skončí ve vašich rukou duchovní dítě, které se „narodilo“ mrtvé.

            Ve své „horlivosti bez poznání“ jsem ve skutečnosti naočkoval obrannými látkami proti Bohu ty, které jsem se tak zoufale snažil přivést k víře. Není nic důležitějšího než spasení těch, které milujete, a tak to určitě nechcete zkazit. Pokud se to stane, nemusíte už dostat druhou šanci přivést je ke spáse. Horlivě se za ně modlete a děkujte Bohu za jejich spasení. Ukažte jim svou víru. Ať pocítí vaši laskavost, opravdovou lásku a vaši vlídnost. Kupujte jim bezdůvodně dárky. Pomáhejte doma, aniž by vás o to někdo požádal. Dělejte víc, než musíte. Uvědomte si, jak se na vás dívají. Vy víte, že jste našli věčný život - smrt ztratila své žihadlo! Vaše radost se nedá vyjádřit slovy. Ale oni si myslí, že vám někdo vymyl mozek a vy jste se stali součástí nějaké divné sekty. Proto vaše láskyplné skutky budou mluvit hlasitěji než deset tisíc vypilovaných kázání.

            Z tohoto důvodu byste se měli vyhýbat slovním střetům, dokud nezískáte poznání, které bude vést vaši horlivost. Modlete se za moudrost a citlivost k Božímu vedení. Možná vám dají jen jedinou šanci. Dbejte, ať je to ve správný čas a ať to stojí za to. Jednejte rozvážně. Pokud to nedokážete, může vás čekat život plný lítosti. Věřte mi. Nemůžete jim to nutit, ale učte se vystihnout i přivodit chvíle, kdy jsou otevřeni k debatě o duchovních věcech. Vytrvale se za ně modlete. Žádejte Boha, aby jim ukázal pravdu. 

Duchovní Boj – chval Pána a nabij zbraně

Než se z vás stali křesťané, plavali jste po proudu s ostatními mrtvými rybami. Ale nyní, když do vás Bůh vdechl svůj život, plavete proti trojnásobnému proudu: světu, ďáblu a tělu. Podívejme se na tyto tři vzdorující nepřátele:

            Naším prvním nepřítelem je svět, což je hříšný a vzpurný světový systém. Svět miluje tmu a nenávidí světlo (Jan 3:20). Je pod mocí vládce ovzduší (Efezským 2:2). Bible říká, že křesťané unikli zkaženosti světa, která pochází ze žádostivosti. Žádostivost je zakázaná touha. Je hnací silou světa, ať už jde o touhu po sexuálním hříchu, po moci, po penězích nebo po materiálních věcech. Žádostivost/chtíč je nestvůra, která nemá nikdy dost, a tak ji nekrmte. Bude růst a růst, až vás bude tak tížit, že vás zabije (Jakubův 1:15).

            Na sexu, moci, penězích nebo materiálních věcech není ve správných mezích nic špatného, ale když nás touha po nich ovládá, stávají se modlářstvím. „Nemilujte svět ani ty věci, které jsou ve světě. Jestliže někdo miluje svět, Otcova láska v něm není; přátelství se světem je nepřátelství s Bohem“ (1. Janův 2:15; Jakubův 4:4).

            Druhým nepřítelem je ďábel, který je bohem tohoto světa (2. Korintským 4:4). On byl váš duchovní otec, než jste se připojili k Boží rodině (Jan 8:44; Efezským 2:2). Ježíš nazval ďábla zlodějem, který přišel loupit, zabíjet a ničit (Jan 10:10).

            Ďábla a jeho démony překonáte, když si na sebe pořádně oblečete duchovní Boží zbroj (Efezským 6:10-20). Důvěrně se s ní seznamte. Spěte v ní. Nikdy ji nesundavejte. Přivažte si meč k ruce, abyste se ho mohli vždy chopit. Budete ho potřebovat i proti třetímu nepříteli.

            Třetímu nepříteli dává Bible jméno „tělo.“ To je vaše hříšná přirozenost. Bitevním polem je vaše mysl.

            Pokud máte mysl, bude vás přitahovat svět a jeho hřích. Mysl je řídícím panelem vašich očí a uší, centrem vašich tužeb. Každý hřích má svůj počátek v srdci (Přísloví 4:23; Matouš 15:19). Než se hříchu dopustíme, přemýšlíme o něm. List Jakubův 1:15 nás varuje, že žádostivost přináší hřích, a když hřích dospěje, přinese smrt. Každý den našeho života máme na výběr. Hřešit nebo nehřešit, to je ta otázka. Východiskem je bázeň před Bohem. Pokud se Boha nebojíte, budete hřešit, jak jen si to vaše hříšné srdce bude přát.

            Věděli jste, že Bůh zabíjí lidi? Zabil muže, kvůli tomu, jak nakládal se sexem. (1. Mojžíšova 38:9,10). Jiného muže zabil, protože byl chamtivý (Lukáš 12:15-21) a také zabil manžele, když lhali (Skutky 5:1-10). Vědomí Božího spravedlivého soudu nad zlem by v nás mělo působit bázeň před Bohem a pomoci nám, abychom se neoddávali hříchu.

            Když pamatujeme na to, že Hospodin vidí vše a hledí na zlé a dobré, a že podrobí každé dílo soudu, budeme podle toho žít. Takové závažné myšlenky jsou hodnotné, protože díky bázni před Hospodinem se lidé odvrací od zlého (Přísloví 16:6).

Díkuvzdání

Pro křesťana by měl být každý den dnem díkuvzdání. Měli bychom být vděční i uprostřed problémů. Apoštol Pavel řekl: „Přetékám radostí při všem našem soužení“ (2. Korintským 7:4). Věděl, že Bůh působí tak, aby všechny věci napomáhaly k dobrému, dokonce i jeho zkoušky (Římanům 8:28).

            Problémům se nevyhnete. Bůh osobně dohlédne na to, abyste rostli jako křesťané. Dopustí bouře, aby vaše kořeny prorůstaly hluboko do půdy Jeho Slova. Uprostřed problémů se také více modlíme. Někdo dobře řekl, že na kolenou toho uvidíte více než na špičkách.

            Jeden muž jednou sledoval, jak se motýl snaží dostat z kukly. Aby mu pomohl, vzal žiletku a opatrně rozřízl okraj kukly. Motýlovi usnadnil narození... ale k jeho překvapení motýl okamžitě zemřel. Motýl musí o vykuklení bojovat, protože to tak Bůh chce. Toto úsilí zrychlí tep jeho srdce a nažene mu životní sílu do křídel.

            Víra a díkuvzdání jsou blízcí přátelé. Pokud věříte v Boha, jste mu vděční, protože víte, že je s vámi, i když jste v jámě lvové. To vám dá hlubokou radost, která je barometrem hloubky vaší víry v Boha. Dovolte mi dát vám příklad. Představte si, že bych slíbil jeden milión dolarů všem lidem, kteří by vytrhli poslední stránku z této knihy a zaslali mi jí. Samozřejmě nevěříte, že bych to udělal. Ale představte si, že byste mi věřili a znali tisíc lidí, kteří stránku poslali a dostali svůj milión dolarů – bez dalších závazků. A co víc, zavolali byste mi a já bych vás osobně ujistil, že dodržím své slovo. Pokud byste mi uvěřili, neradovali byste se snad? Kdybyste mi však nevěřili, neměli byste se proč radovat. Radost, kterou byste prožívali, by ukazovala, jak hodně věříte mému slibu.

            Máme toho tolik, za co být vděční. Bůh nám dal „veliká a drahá zaslíbení,“ která jsou vzácnější než zlato. Udělejte si velikou laskavost: věřte těm zaslíbením a neustále za ně děkujte Bohu, aby „vaše radost byla úplná.“ 

Poslední překážka v dávání (Marek 12:41-44). 

Výstižně se říká, že peněženka je „poslední překážka.“ Je to poslední místo, které musíme dobýt – poslední věc, kterou odevzdáváme Bohu. Ježíš mluvil o penězích hodně. Řekl, že nemůžeme sloužit Bohu a mamonu (Matouš 6:24). Aramejské „mamon“ bylo běžné slovo pro bohatství a je příbuzné hebrejskému slovu, které označuje „to, čemu máme věřit.“ Jinými slovy, nemůžeme důvěřovat Bohu i majetku zároveň. Buď jsou naším zdrojem radosti, naší velkou láskou, naší jistotou, poskytovatelem našich potřeb peníze, nebo je tím vším Bůh.

            Když otevřete svoji peněženku, dávejte štědře a pravidelně svému místnímu sboru. Vodítkem k částce, kterou byste měli dávat, může být „desátek“ z doby Starého zákona. Deset procent vašeho příjmu. V každém případě dávejte na Boží dílo aspoň něco (viz Malachiáš 3:8-11). Dávejte z vlastní vůle a ne z donucení. Bůh miluje radostného dárce (2. Korintským 9:6,7), proto se naučte mít otevřenou dlaň. 

                          VŮLE K ŽIVOTU  (Tip ke svědčení o víře). 

Každý týden milióny lidí tráví desítky hodin tím, že v televizi sledují mrtvé lidi. Ať už jde o Elvise, Lucy nebo Jimmy Stewarta, baví nás tváře lidí, kteří již nejsou naživu. Čas jim vzal nejen vzhled, ale i život. I dnes pohledné hollywoodské hvězdy točí filmy, aby příští generace mohla u televize trávit čas sledováním mrtvých lidí.

            Díky času bude dnešek zítra jen vzpomínkou. Každý víkend jako by kolem nás uběhl jako rozmazané telefonní sloupy míhající se za okny uhánějícího vlaku našeho života.

            Kdybych si koupil nové auto a v návodu bych viděl, že má určitý druh motoru, nemělo by mě po otevření kapoty překvapit, že tam je přesně takový motor jako v návodu. Návod od výrobce mi dává vhled do fungování skrytých částí auta. Platí to i o lidech. Návod od Stvořitele nám říká, jak přemýšlíme a proč reagujeme tak, jak reagujeme. Zvedá kapotu a odhaluje vnitřní svět homo sapiens.

            Bible tím také odkrývá často přehlížený nástroj k získání ztracených lidí. Tím nástrojem je strach ze smrti. Pokud se nějakému křesťanovi tento postoj jeví negativně, tak se na něj může podívat i v pozitivním světle. Tento nástroj totiž může také nazvat „vůle k životu.“ Každý člověk, který to má v hlavě vpořádku, se bojí smrti (Židům 2:15). Nechce zemřít. Dívá se s vypoulenýma očima z rychle uhánějícího vlaku a vidí, jak ho míjí život.

            Jak se dá použít tento nástroj v rozhovoru s nespaseným člověkem? Předpokládejme, že lidé umírají průměrně v 70 letech. Pokud je vám tedy 20, v životě vám zbývá jen 2 500 víkendů. Pokud už je vám 30, do vaše posledního dne vám zbývá 2 000 víkendů. Pokud je vám 40, zbývá vám jen 1 500 víkendů. Jestliže je vám 50, máte pouze 1 000 víkendů, a pokud je vám 60, tak vám do dne, kdy si pro vás přijde smrt, zbývá pouhých 500 víkendů.

            Tato představa mi dělá starosti, i když jsem křesťan. „Víkendy“ ke mně promlouvají víc než „léta,“ která smrt jaksi oddalují. Zasahuje mě to natolik, abych si položil otázku: „Co dělám se svým životem?“ Znechucuje mě, že dělám tak málo, abych získal ztracené lidi. Také mě velice znepokojuje, že mám suché oči, když se modlím. Můj vlak mě doveze do Boží přítomnosti. Smrt už nemá moc nad těmi, kdo věří v Ježíše Krista. Ale vlak neobrácených lidí se řítí do hrozného neštěstí. Skončí ve věčném pekle. Ve světle tak hrozných myšlenek se mi zdají nedůležité všechny činnosti s výjimkou varování světa před takovým koncem.

            Moudře se říká, že každý z nás je jedinečný... stejně jako všichni ostatní. Ve skutečnosti je každý jednotlivec jedinečně podobný ostatním. Každý hříšník má strach ze smrti. Nikdo nemůže popřít, že má přirozenou vůli k životu. Proto má smysl, když ho konfrontujeme se skutečností, že má jednu schůzku, na kterou musí přijít. Bez obalu mu řekněte, kolik mu zbývá víkendů. Pak se dovolávejte jeho rozumu slovy: „Pokud je šance jedna ku miliónu, že Ježíš Kristus dobyl smrt a přinesl život a nesmrtelnost skrze evangelium, tak ti zdravý rozum říká, že bys ses tím měl zabývat.“

The Evidence Bible

Str. 1298, 1512, 1540, 1268, 1618. Bridge-Logos, Gainesville, FL 32614  USA. 

Vytisknuto se svolením „Living Waters.“  Přeložil Mgr. Petr Papež, upravil Milan Tachecí.